demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 91769

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
25.02.2007 POPULAČNÍ VÝVOJ: Čína - reprodukce v kontextu regionů a etnik

Na populační vývoj Číny, který jsme vám nabídli v předchozím příspěvku nyní navazujeme analýzou úrovně reprodukce v čínských regionech. V analýze se Marek Řezanka věnuje jednak popisu národnostní struktury čínské populace, variabilitě čínských etnik a dále regionálním odlišnostem v úrovni jejich plodnosti a úmrtnosti, které s touto variablitou souvisejí.

Charakteristika čínských regionů

Národnostní menšiny představují podle oficiálních odhadů asi 8-10 % celkové populace (okolo 100-130 milionů lidí)1. I když je třeba k údajům o národnostní skladbě obyvatelstva Číny přistupovat s určitou rezervou, je možno z dat sčítání lidu a z vládních materiálů věnovaných problematice národnostních menšin vyvodit také základní trendy demografického vývoje jednotlivých menšin. Čínské národnostní menšiny jsou vzájemně značně heterogenní a v jejich (nejen) demografickém chování existují přes jisté podobnosti i značné rozdíly. Nejzajímavější je odlišnost jednotlivých etnik od majoritní populace. V Číně se dnes rozlišuje více než 55 etnik, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývají asi 64 % čínského území především v západní části státu.


Podle administrativního členění území k roku 1998 má ČLR 32 regionů, včetně 5 autonomních oblastí (tab. 1). Peking, Šanghaj, Tiencin, Čhung-čching a Hongkong jsou provinciemi městskými.

 

Tab. 1: Administrativní členění území ČLR k roku 1998


Pramen: Obuchová, Ľubica . Číňané 21. století. Praha: Academia, 1999, s. 162-163;
UN, http://www.unescap.org/pop/database/chinadata/*shandong.htm (*- název příslušného regionu).
 

Autonomními oblastmi (AO) jsou Kuang-si, Ning-sia, Sin-ťiang (Ujgurská AO), Tibetská AO a AO Vnitřní Mongolsko. Autonomie byly vyhlášeny tam, kde bylo koncentrováno obyvatelstvo jednoho či několika nečínských etnik. Jako první autonomní region v Číně bylo roku 1947 ustanoveno Vnitřní Mongolsko, ve druhé polovině 50. let 20. století přibyly regiony Sin-ťiang (1955) a Kuang-si (1958). Roku 1965 získal autonomní status Tibet. Reformy legislativy upravující práva a povinnosti autonomních oblastí Číny proběhly v roce 1984, k novým administrativním úpravám došlo v roce 1998 (k tomuto roku bylo v Číně 30 autonomních prefektur).



Většina čínského obyvatelstva je koncentrována při východním pobřeží (velké řeky zde ústí do Tichého oceánu). Naproti tomu etnické menšiny obývají jednak rozsáhlé oblasti západní Číny od hranic s Mongolskem po Barmu, jednak horská území střední, východní i jižní Číny. V porovnání s majoritním obyvatelstvem, Chany, jsou nepoměrně méně početnější: přibližně 11 etnik mělo v roce 1990 více než 1 milión osob, nejvíce z nich Čuangové - 15,6 miliónu. Na těchto 11 etnik připadají asi dvě třetiny všech nečínských obyvatel (asi 72 milióny osob). Tato oblast, kde průměrné množství dešťových srážek za rok klesá od jihovýchodu k severozápadu, a kde západní část je tvořena převážně vysoko položenými náhorními plošinami a velehorami (dvě třetiny Číny zaujímají hory nad tisíc metrů nad mořem, 14 % nížiny do 500 metrů), je obecně chudá na vodní zdroje s málo vodnatými řekami a četnými bezodtokými lokalitami (Obuchová, 1999: 164).
 

Reprodukční chování v Čínských regionech a u etnických menšin v Číně

Čínu lze rozdělit podle hustoty osídlení na dvě vzájemně značně odlišné části – na Čínu východní, kam spadají zpravidla níže položené a hustě zalidněné provincie, a na Čínu západní, s rozsáhlými horskými masivy a náhorními plošinami, některými velmi řídce zalidněnými, ale také s významnými regiony jako je např. S´-čchuan.


Diferenciaci reprodukčního chování obyvatelstva z dat poskytovaných čínskou statistikou je možné sledovat buď podle regionů nebo podle etnik. Zkoumat lze úroveň plodnosti (dostupná jsou data o úhrnné plodnosti k roku 1990) a úmrtnostní poměry (na základě standardizované míry úmrtnosti).

 

Rozdíly v úrovni porodnosti a plodnosti

Ve východních oblastech se úroveň plodnosti pohybuje obecně na relativně nízkých hodnotách (především v Pekingu ale také v Šanghaji a v dalších provinciích při pobřeží Východočínského moře byla úhrnná plodnost na počátku 90. let 20. století buď nižší než 2,0 nebo těsně nad touto hladinou). V západních oblastech byla v tomto období úroveň plodnosti v průměru vyšší. Nejvyšší byla na náhorních plošinách Tibetu, kde úhrnná plodnost přesahovala v průměru 3,8. Vysokou úroveň plodnosti v některých oblastech západní Číny je možno dávat do souvislosti právě s vyšším podílem nečínského obyvatelstva.

 

Tab. 2: Úroveň úhrnné plodnosti žen za vybrané východní a západní oblasti Číny k roku 1990

Pramen: Xuejun, Yu - Population Development and Family Planning - http://www.cpirc.org.cn/e-police3.htm

 
Majoritní populace Chanů je charakteristická druhou nejnižší úrovní plodnosti (2,1 dětí na jednu ženu). Nejmenším počtem dětí v rodině (1,9) se vyznačovali Mandžuové, žijící převážně ve východní a severovýchodní Číně. Mandžuové významně ovlivnili novodobou historii Číny, zároveň jde však o jedno z nejvíce asimilovaných etnik.

Relativně nízkou úroveň plodnosti mají rovněž Mongolové, žijící na severu, převážně ve Vnitřním Mongolsku. U ostatních minorit již byla charakteristická úroveň plodnosti vyšší. Například u druhého nejpočetnějšího etnika - Čuangů (zhruba 15 miliónů obyvatel), dosahovala úhrnná plodnost již 2,6. Lze přepokládat, že tato okolnost měla vliv na průměrné hodnoty úrovně plodnosti v regionu Kuang-si, kde žije asi 90 % tohoto etnika. Protože však v Kuang-si žije celkem 47 miliónů lidí a úhrnná plodnost v této oblasti je 2,6, vyplývá z toho, že se reprodukční poměry zdejšího obyvatelstva významněji neliší: jak čuangské tak chanské ženy rodí za život v průměru 2-3 děti3.

V jiných oblastech jsou ale patrné větší rozdíly. Například asi sedm miliónů Vejvuerů žije v sedmnáctimiliónovém Sin-ťiangu v severozápadním cípu Číny. Úhrnná plodnost všech sin-ťiangských žen se pohybuje kolem tří, vejvuerských pak kolem pěti dětí. Lze z toho usuzovat na jiné reprodukční chování obyvatel v tomto regionu, které bývá dáváno do souvislosti buď s tím, že většina vejvuerské populace jsou věřící muslimové, nebo s okolností, že Vejvuerové se dodnes živí především zemědělstvím a žijí na venkově. Protože v polovině 90. let 20. století žilo v sin-ťiangských městech okolo 33 % lidí (asi šest miliónů obyvatel), přiklání se odborná veřejnost k názoru, že významnějším faktorem byl zemědělský způsob života než vliv náboženství.

U dalších etnik již obdobné srovnání s majoritní populací možné není, neboť neobývají z větší části jediný region a jsou rozděleny do více oblastí. Například v Jün-nanu, Kuej-čou či Chu-nanu žije několik menšin.

Úroveň plodnosti bývá často dávána do souvislosti s emancipací žen, na jejíž úroveň je možno do určité míry usuzovat i z jejich gramotnosti. V tomto ohledu teorie odpovídá zjištěným údajům u mandžuské, chanské a mongolské populace, méně už například u Vejvuerů, u nichž byl sice zjištěn vysoký podíl gramotných žen ve věku 15-49 let, ale zároveň nejvyšší úroveň plodnosti (5 dětí na jednu ženu). Je možné, že gramotnost byla u této minority  zjišťována pomocí jiných kritérií (Vejvuerové jsou z převážné části muslimové). Podobné pochybnosti mají badatelé i u dat zjištěných o úrovni gramotnosti například u Mongolů, kde je islám po buddhismu (tibetského typu) druhým nejrozšířenějším vyznáním.

Rozdíly v procesu úmrtnosti
Vývoj hrubé míry úmrtnosti podle etnické skladby čínského obyvatelstva

První fázi zvyšování naděje dožití při narození v Číně představovalo období 1950-1963, kdy díky importu očkovacích látek proti vysoce infekčním chorobám, na něž byla do té doby poměrně vysoká mortalita, se úmrtnost na tyto nemoci podařilo značně snížit. Pro zlepšení úmrtnostních poměrů byl rozhodující vývoj, který zaznamenala většinová populace Chanů. U nich  se hrubá míra úmrtnosti v roce 1990 pohybovala kolem 6 ‰; zároveň již u této populace byla mírně vyšší úmrtnost mužů. U menšin nebyl pokles hladiny úmrtnosti tak radikální (srvn. situaci v roce 1990 graf 1), i když se u všech etnik standardizovaná hrubá míra úmrtnosti dostala pod 20 ‰. U všech také přetrvala nadúmrtnost žen.

Graf 1: Standardizované hrubé míry úmrtnosti za vbrané etnické měnšiny v Číně k roku 1990

Pramen: Yusuf, F., Byrnes, M. - Ethnic Mosaic of Modern China, http://www.index-china.com/minority/minority-study.html, s. 10.

 

Podle zjištěných dat měli počátkem 90. let 20. století nejlepší úmrtnostní poměry z etnických menšin v Číně Mandžuové. U Pujů, Vejvuerů a Miaů je úmrtnost žen (vyjádřená pomocí standardizovaných hrubých měr úmrtnosti) podstatně vyšší než u mužů. Většina příslušníků etnických menšin žije na venkově a živí se tradičním zemědělstvím, v němž nejsou používány moderní technologie. Podle cenzu z roku 1990 nejvyšší podíl městského obyvatelstva mají z menšin právě Mandžuové (okolo 40 %)4 .


Úroveň kojenecké úmrtnosti v čínských regionech a za etnické menšiny

Se zlepšující se zdravotní péčí se podařilo snížit kvocient kojenecké úmrtnosti pod 50 ‰ ve většině čínských regionů. Do úrovně kojenecké úmrtnosti se v Číně stále promítá infanticida novorozených dívek (a to jak na venkově, tak i v městském prostředí, kde je jinak úroveň kojenecké úmrtnosti oproti venkovu relativně velmi nízká). Infanticida dívek (v mnohem menší míře i chlapců) není v čínském prostředí rys nový, nastupující až s politikou jednoho dítěte v osmdesátých letech dvacátého století. Byla dána sociálně, ekonomicky (např. v zemědělství bylo zapotřebí těžké fyzické práce) a kulturně (donedávna byl pouze muž nositelem rodového jména).

Nejnižší úroveň kojenecké úmrtnosti byla zjištěna v čínských velkoměstech (např. Peking) a v regionu Che-pej, nejvyšších hodnot pak dosahuje v západočínských regionech Kuej-čou, Sin-ťiangu, Jün-nanu, Čhing-chaji a v Tibetu. V rámci autonomních oblastí se tedy lišily Sin-ťiang a Tibet (vysoká úroveň kojenecké úmrtnosti) od Kuang-si a Vnitřního Mongolska (úroveň kojenecké úmrtnosti se zde pohybuje v rozmezí 20-40 ‰).
 
Tab. 3: Regionální diferenciace kvocientu kojenecké úmrtnosti v Číně k roku 1990 podle nejnižších a nejvyšších dosažených hodnot (v ‰)


Pramen: Xuejun, Yu - Population Development and Family Planning, http://www.cpirc.org.cn/e-police3.htm.
 
Relativně vysokou úroveň kojenecké úmrtnosti k roku 1990 měli Cangové (78 ‰), Pujové, Vejvuerové (okolo 70 ‰), Iové, Tungové, Miaové (přibližně 60 ‰), podobnou úroveň kojenecké úmrtnosti jako Chanové měli Čuangové a Mongolové (43, respektive 35 ‰), nejnižší úroveň pak vykazovali Mandžuové (méně jak 20 ‰).

 

Naděje dožití v Číně a čínských regionech

Na základě naděje dožití při narození lze čínské oblasti rozdělit do několika typů. Za prvé se jedná o regiony, kde se naděje dožití při narození (e0) začala zvyšovat nejdříve a kde dnes dosahuje hodnot okolo 75 až 76 let (u mužů je nižší než u žen a rozdíl činí maximálně dva až tři roky). Sem patří města Peking, Šanghaj a Tiencin. Do druhé skupiny regionů se řadí ty, u nichž se naděje dožití při narození pohybuje kolem 71-73 let života, (69 až 71 let u mužů, 72 až 75 let u žen). Z východních oblastí Číny podobný trend vykazují například Che-pej nebo Če-ťiang, ze západních pak Kuang-si či Šen-si. Zmíněná východní území se vyznačují relativně nízkou úrovní kojenecké úmrtnosti, na rozdíl od západních. Je tedy pravděpodobné, že jiná věková skupina se podílí na růstu e0 v Che-pej a jiná v Kuang-si. Do třetí velké skupiny spadají regiony, kde hodnota e0 představuje asi 65-70 let.


Mimo typologii stojí stále ještě Tibet (v polovině 90. let 20. století zde byla naděje dožití pro muže i ženy v podstatě stejná - zhruba 60 let). V případě Tibetu je třeba brát v úvahu vojenský zásah čínské vlády v 50. letech, kdy určitá část původního obyvatelstva byla vyhubena, část emigrovala a část zůstala. Tibet zaznamenal výraznou imigrační vlnu majoritní čínské populace z ostatních oblastí země. Toto obyvatelstvo žije především ve městech a lze u něho očekávat odlišné demografické chování od původního obyvatelstva Tibetu. Zlepšení v oblasti zdravotní péče se projevuje i v Tibetu, a právě tady je možno očekávat v nejbližší době zvyšování naděje dožití při narození (předpokladem je ovšem kromě dostupnosti a kvality zdravotní péče snižování negramotnosti, podpora vzdělanosti žen, atd.). Situaci mj. ohledně naděje dožití při narození u žen a mužů přibližuje následující tabulka.

 

Tab. 4: Vybrané čínské regiony podle naděje dožití při narození

Pramen: UN, http://www.unescap.org/pop/database/chinadata/*shandong.htm (*- název příslušného regionu).


Závěr

Čínská společnost prochází od poloviny dvacátého století výraznými společenskými a ekonomickými změnami, jež započaly již v jeho první polovině (snižování negramotnosti, procesy industrializace a urbanizace, zlepšování úrovně zdravotnictví, reforma rodinného života Číňanů, atp.). Ekonomické změny byly v čínské společnosti řízeny hlavně „z hora“. Těmito změnami není rozhodně míněna dílčí koncepce politiky jednoho dítěte, ale rozsáhlý komplex ekonomických a sociálních opatření, na něž většina lidí začne reagovat určitým způsobem. Od osmdesátých let dvacátého století se tyto změny projevily především v městském prostředí Číny (nejmarkantnější jsou v jejích velkoměstech). Čínský venkov se započal industrializovat později, o to rychlejší průběh demografické revoluce lze v tomto prostředí očekávat. Mezi problémy čínského populačního vývoje patří rozhodně infaticida dívek, rozpad tradičního modelu čínské rodiny (špatné postavení rozvedených žen s nezletilými dětmi) a hlavně problematika sociálního a ekonomického zabezpečení seniorů v důchodovém věku. V horizontu dvaceti až čtyřiceti let se čínská společnost nejspíš začne potýkat s důsledky stárnutí populace, a je otázkou, jak na ně bude připravena.

Otázkou také zůstává, jaký demografický vývoj lze čekat u národnostních menšin v Číně. Vzhledem ke zlepšujícím se úmrtnostním poměrům a k stále poměrně vysoké úrovni plodnosti (úhrnná plodnost okolo dvou až tří dětí v průměru na jednu ženu během jejího reprodukčního období) by bylo možné usuzovat na výrazný populační růst. Vypadá to, že tady nebyly uplatňovány významnější antipopulační nástroje a že na pokles úrovně plodnosti ani nic podstatného nepůsobí (mezi lety 1990 a 2000 zaznamenaly národnostní menšiny v Číně početní nárůst ze zhruba 80 na více jak 100 milionů lidí). Přesto také zde dochází k trendu poklesu úrovně plodnosti a s industrializací západních regionů v horizontu nejbližších desetiletí je třeba počítat s jistou asimilací národnostních menšin s populací majoritní, kde ekonomické faktory budou jednoznačně působit na snižování úhrnné plodnosti.


Jistě by bylo zajímavé zabývat se tématy, jako např., zda lze rozvoj individualismu v Číně přičítat procesu demokratizace, a když ne, co pro (nejen) čínskou společnost znamená ekonomický vývoj nedoprovázený procesem demokratizace. Proč k takovému vývoji došlo a proč se v Číně nerozvíjel evropský typ buržoazního kapitalismu. Jaké cíle si bude klást čínská zahraniční politika. Nic z toho ovšem nebylo předmětem předkládané stati, jež se omezila pouze na některé demografické aspekty podtrhující společenské proměny Číny v posledních padesáti letech a na základní demografické charakteristiky národnostních menšin v Číně.


Poznámky k textu

1  Údaj podle posledního sčítání lidu. Ostatní publikované údaje se váží převážně k roku 1990.
2  Čchun-čching patří k nejlidnatějším městům světa, více http://www.peacham.com/china/cities.htm#Population.

3  Srovnej: http://www.unescap.org/pop/database/chinadata/guangxi.htm a http://www.index-china.com/minority/minority-study.html, s. 6.

4   Ethnic minorities in China, http://www.chinatown-online.co.uk/pages/culture/ethnic/manchu.html.

 

Literatura

Bergaglio, M. Population Growth in China.  http://www.globalgeografia.it/temi/cina/china.htm, s. 2.
http://www.unescap.org/pop/database/chinadata/guangxi.htm a http://www.index-china.com/minority/minority-study.html, s. 6.
Divorce-Online World News. http://www.divorcemag.com/news/china.shtml.
Durand, J. D. 1967. The modern Expansion of  World Population, Proceedings of The American Philosophical
Society, s. 139, 146;
Heilig, G. K. 1997. Antropogenic Factors in Land-Use Change in China, Population
and Development Review, 23, č. 1, březen 1997, s. 139-168; č. 1,březen 1990, s. 77.
Ethnic minorities in China.  1999. http://www.chinatown-online.co.uk/pages/culture/ethnic/manchu.html
Population Growth and Demographic Structure, s. 193.
Hanák, Jiří. 2001. Na rudém východě se zvedá slunce. In Orwellovo století (1901-2000), s. 272-273.
Obuchová, Ľubica. 1999. Číňané 21. století. Praha: Academia.
Wan, Elaine, Y. China`s Divorce Problem, http://www-tech.mit.edu/V118/N57/wan.57c.html.
Commission on Behavioral and Social Sciences and Education, Rapid Population Change in China,
1952-1982 (1984), http://books.nap.edu/books/0309034809/html/69.html), s. 60.
White, Tyrene. 1994. Two Kinds of Production: The Evolution of China`s Family Planning Policy
in the 1980s. In Finkle, J. L. - McIntosh, C. A. The New Politics of Population: Conflict and Consensus
in Family Planning, s. 141.
Yusuf, F. - Byrnes, M. Ethnic Mosaic of Modern China. http://www.index-china.com/minority/minority-study.html, s. 10.

 

Marek Řezanka

 


hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum