demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 50312

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
27.11.2007 REPORTÁŽ: Raná péče o děti mezi rodinou a státem

Ve druhé polovině listopadu (22.-23. 11.) se v Praze konala každoroční konference věnovaná otázkám rodinné politiky a pořádaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Letošní, čtvrtý ročník byl zaměřen na péči o nejmenší děti a nesl název „Raná péče o děti mezi rodinou a státem“. S příspěvky vystoupili čeští i zahraniční odborníci a také politici.

Cílem těchto konferencí je mimo jiné podpořit debatu o rodinné politice, která není záležitostí pouze státu, ale její jednotlivé části spadají také do kompetencí regionů a obcí. Jak uvedl ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který konferenci zahájil, vztah státu a rodiny v péči o malé děti je neuralgickým bodem rodinné politiky a harmonizace práce a rodiny. Mnoho rodičů dnes preferuje intenzivní rodičovskou péči o děti, na druhé straně však hodně rodičů dává přednost mimorodinné péči. Stát by měl v této otázce sehrávat roli neutrální a měl by vycházet z autonomie rodin a jejich svobody volby; neměl by tedy definovat jediný správný a přijatelný model zajištění péče o nejmenší děti. Budoucnost systému spatřuje ministr Nečas v nasměrování peněžní podpory přímo k rodinám, ne k institucionálním pečovatelům. Preferována je rodičovská péče do 3-4 let věku dítěte, v souvislosti se zaváděním vícerychlostního čerpání rodičovského příspěvku jsou nutné další kroky, především vytvoření systému nerodičovské péče o děti a podpora péče nerodičovskou osobou.   

 

Program celé konference byl rozdělen do pěti tématických bloků, v následující části této reportáže vám přinášíme přehled nejzajímavějších příspěvků, které na konferenci zazněly.
 

V prvním bloku nazvaném Rodina, občanská společnost a stát ve 21. století – podstata vzájemného vztahu vystoupil odborník na rodinnou politiku Thomas Schirrmacher z Institutu pro život a rodinná studia v Německu, který prezentoval příspěvek nazvaný „Funkce státu a funkce rodiny: modality státní podpory péče o děti a potřeby rodin.“ Člověk, dle jeho názoru, již od raného věku potřebuje společenství ostatních lidí, proto je nutné, aby péče o děti byla kvalitativně velmi dobrá. Psychologická vazba v útlém věku je mnohem důležitější, než vzdělání v pozdějších letech. Rodina má však v dnešní době stále méně kompetencí a funkcí (např. ekonomická funkce se dnes vykonává mimo rodinu, podobně je tomu v případě výchovy a vzdělání), ale i přesto je pro děti stále rozhodující sociální status rodičů. Stát by proto neměl na rodinu zvyšovat tlak, nýbrž ji podporovat, a to i v její možnosti volby a svobody rozhodování.
 

Iva Šmídová z Katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se zaměřila na klíčové aktéry v oblasti rané péče o děti. V ČR má v tomto směru dominantní roli stát, který významně ovlivňuje to, jakou bude mít raná péče podobu. Stále u nás přetrvává normativní model rodiny a rané péče, chybí zde sociologický a pedagogický pohled na tuto problematiku, dominuje podhled lékařský a jde zde výrazná absence flexibility. Druhým klíčovým aktérem v rané péči o děti je rodina, na níž jsou však vyvíjeny výrazné tlaky tržní společnosti, se kterými se rodiny musejí vyrovnávat pomocí individuálních inovací a strategií. Průsečíkem mezi státem a rodinou je pak občanská společnost a různorodé zájmové skupiny. Nestátní neziskové organizace v mnohém nahrazují některé funkce státu, ovšem bez možnosti účasti na rozhodování. Na otázku Kam směřovat a jak? navrhla přednášející následující řešení. Stát by měl koordinovat diskuzi mezi experty a aplikovat výsledky do praxe, přičemž by se měl inspirovat z mezinárodního a historického kontextu. Důležité je dále hledat řešení mezirezortní, expertízy by se měly doplňovat informacemi z různých oborů. A občanská společnost by měla zůstat jednou ze složek, která má vliv na rozhodování státu.

Tomáš Kučera z Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK se věnoval budoucímu vývoji počtu dětí ve věku do 3 let v české společnosti. Vycházel přitom z prognózy, již spolu s Borisem Burcinem vypočítal v roce 2006. Počty dětí do 3 let jsou určovány především úrovní porodnosti, to znamená intenzitou plodnosti a početním stavem žen (tj. potenciálních matek), v jejich struktuře podle věku. Úmrtnost již nehraje v této věkové skupině v podstatě žádnou roli, díky své velmi nízké úrovni (podle výpočtů se třetích narozenin z 1000 narozených dětí nedožije pouze 3,9 dítěte). Také migrace zatím početní velikost této skupiny téměř neovlivňuje (v této souvislosti je možné zmínit také plodnost žen-migrantek, která je ovšem oproti úrovni plodnosti českých žen nižší). Po zvážení všech determinant porodnosti jsou tedy perspektivy vývoje počtu nejmladších dětí následující – vývoj porodnosti po roce 2003 vyvolal nemístný optimismus, neboť růst porodnosti je pouze dočasný. V dlouhodobé perspektivě budu počty dětí do 3 let klesat, podle Kučery jsme v současné době těsně pod vrcholem, kdy jejich počty stále ještě stoupají. Pokles nebude drastický, v závislosti na budoucím vývoji migrace bude dětí řádově o 10-25 % méně do roku 2064. Budou to však děti kvalitativně odlišné, které vyrostou v jiném prostředí, než předešlé generace. Do budoucna bude mít stále větší část populace zkušenost s neúplnými rodinami, poroste také význam vícečetných porodů a asistované reprodukce – v dnešní době se 3,5-4 % dětí rodí za pomoci asistované reprodukce a u 10 % početí musejí lékaři nějakým způsobem intervenovat.  
 

Druhý tématický blok Moderní rodičovská péče o děti a její problémy zahájil Jaroslav Šturma z Českomoravské psychologické společnosti a Dětského centra Paprsek, který pohovořil o otázce péče o nejmenší děti z perspektivy dítěte a ve světle poznatků vývojové psychologie. Zdůraznil klíčový vztah dítěte k jeho významným osobám v prvních třech letech života. Podle výsledků výzkumů je mezi dětmi, které vyrůstají v jeslích, více dětí, které jsou k okruhu svých významných osob přilnuty nejistě, u malých dětí v kolektivní péči je prokázána také vyšší hladina kortizolu ve slinách, což je indikátorem stresu. Tato zvýšená hladina však neklesá ani v době, kdy je dítě doma. Čas, který dítě tráví s matkou v rodině, tak nemůže být libovolně redukován.
 

Josef Zeman z Národního centra pro rodinu vyšel ve svém příspěvku nazvaném „Systémový pohled na rané fáze rodičovství. Praktické důsledky.“ z Luhmanovy teorie systému a teze, že systém vzniká procesem diferenciace a že pro jeho vznik je rozhodující proces samoorganizace. Tyto teze následně aplikoval na rodinu, která dle něj může vytvořit buď systém funkční a uspokojující nebo naopak systém determinovaný problémem. Samoorganizace rodiny nemá pouze racionální motivaci, což potvrzuje například objev instinktivního rodičovství, a uspokojení rodičovské touhy je jen obtížně vysvětlitelné jako racionální rozhodnutí. Jde zde spíše o emoční stránku a je nutné si uvědomit, že dítě uspokojuje emoční potřeby rodiče pouze za podmínky, že rodič v předstihu uspokojí emoční potřeby dítěte. Úspěšné rodičovství jako soubor schopností a získaných dovedností je osobnostní výbava rozvinutá procesem učení. Dále se přednášející věnoval konceptu rodinných kompetencí, který se stal základem vzdělávacího programu pro ženy pořádaného Národním centrem pro rodinu. Jedná se o soubor dispozic, který rodič péčí o dítě a obecně životem v rodinném systému získává, přičemž z psychologického hlediska má tento koncept zásadní význam.

Soukromá dětská psycholožka Ilona Špaňhelová si položila otázku, jaká péče o dítě do tří let je nejlepší? Na začátku objasnila pojem péče, který dle ní znamená starostlivost rodiče o dítě a uspokojování jeho základních potřeb, na které má právo, schopnost výchovy a schopnost komunikace s dítětem. Péče v sobě zahrnuje pocit bezpečí, jistoty, lásky a přijetí. Základními prvky výchovy má být společná výchova matky i otce dítěte ve vzájemné jednotě, výchova příkladem, konkretizace v komunikaci, vysvětlování, láskyplná pevnost, vzájemné sdílení času, výchova k respektu k druhému člověku, výchova k pochopení kompromisu a domluvy a důležitost poznávat vrstevníky, učit se s nimi hrát a poznávat, že každé dítě je něčím odlišné. V závěru své prezentace zmínila nejčastější problémy mladé rodiny, kterými jsou:

  • vztah rodičů – s dítětem přišel do rodiny nový člen, čímž se rodina dostává do zcela nové situace, o níž by rodiče měli hovořit. Rodiče tak získávají novou, rodičovskou roli, kterou se nesmějí bát přijmout
  • vztah rodičů a prarodičů – novost tohoto vztahu
  • nedostatek společně stráveného času rodičů s dítětem z důvodu pracovního vytížení
  • sociální izolace matky
  • obtížnost porozumět svému dítěti
  • strach z rodičovství
  • nová finanční situace rodiny 


V sekci Stát jako náhradní pečovatel představila Olga Trostiansky, místostarostka Paříže zodpovědná za oblast péče o malé děti a rodinu, systém péče o malé děti v Paříži využívající zařízení celodenní péče. Ve Francii je 2,4 milionu dětí ve věku 0-3 roky. Při zajištění péče o tyto děti ve 28 % rodin zajišťuje péči jeden z rodičů a pobírá dávky rodičovské dovolené, 20 % dostává příspěvek na péči pečovatelek, 11 % dětí je v péči institucionálních kolektivních zařízení a v 1 % děti hlídá žena zaměstnaná přímo rodiči. V Paříži je struktura využívané péče odlišná, 12 % dětí je v péči rodičů, 30 % dochází do jeslí nebo dětských center, 19 % je v hlídacích centrech, o 6 % se stará pečovatelka a o 11 % žena zaměstnávaná rodiči. Za posledních 6 let byla v Paříži navýšena kapacita kolektivních zařízení pro děti do 3 let o 20 %. Bylo vytvořeno 5800 míst v jeslích a hlídacích centrech. Klíčovým momentem pro zkvalitňování této péče je dobrá znalost potřeb rodičů. Je nutné přizpůsobit kolektivní zařízení pracovní době rodin (míra zaměstnanosti žen ve věku 20-49 let je v Paříži 77,8 %, 21 % žen a 9 % mužů v Paříži pracuje na částečný úvazek) na základě dokonalé znalosti struktury zaměstnanosti (je nutné brát v úvahu i noční, víkendové směny rodičů apod.). Samostatnou otázkou jsou neúplné rodiny (1 rodina ze 4 je neúplná, v 80 % tvořena ženou s dětmi), pro které je péče o dítě v zařízení delší.  V zařízení kolektivní péče je maximálně 66 dětí, zařízení má zahradu, bazén, vodní hry apod. Snahou je, aby se rodiče podíleli na životě tohoto zařízení. Poplatky jsou stanoveny v závislosti na výši příjmu rodičů, tvoří 10 % z příjmu rodiny se 2 dětmi. Kromě zařízení kolektivní péče jsou využívány také pečovatelky, které se starají o 1-3 děti ve své domácnosti. Tyto ženy získávají akreditaci v závislosti na svých výchovných schopnostech a bytových podmínkách. Příspěvkem od státu i města Paříže je podporováno také zaměstnávání osob v domácnosti rodičů. V období od konce 60. do konce 90. let přišlo město Paříž o 50 000 rodin, dnes je tento pokles počtu a odchod rodin na předměstí zastaven, částečně také díky zlepšujícím se službám kolektivní péče o nejmenší děti.
 

František Schneiberg z Ústavu sociální medicíny a veřejného zdravotnictví se ve svém příspěvku zaměřil především na jesle a jejich nepříznivé dopady na vývoj dítěte. Ačkoliv zastánci tohoto typu zařízení argumentují, že umístění dětí do jeslí má pozitivní dopad na jejich intelektuální vyspělost a zdravou agresivitu, on u dětí navštěvujících jesle, ve kterých dochází k nepřirozenému nahromadění dětí na jednom místě v jednom čase, shledává především negativní projevy. Těmi jsou separační úzkost, úzkost z opuštění (které následně mohou vést k agresi), vyšší nemocnost a kratší období rekonvalescence. Jeho odborný pohled na jesle (tj. pohled pediatra) je ten, že jesle jsou řešením z nouze a z hlediska vývojových potřeb dítěte zařízení zcela nepřijatelná. Dítě je v nich předčasně neorganicky uvedeno do společenské situace, pro kterou je zralé až v následující vývojové etapě, a je tím předčasně vystaveno zátěži a stresům. Dítě do tří let by podle něj mělo zásadně vyrůstat v rodinném prostředí a pokud musí z nějakého důvodu v zařízení denní péče být, pak po co nejkratší dobu a v malé skupině s individuální péčí.
 

Úvodní blok druhého dne konference nazvaný Alternativní formy nerodičovské péče o děti a komparace s rodičovskou péčí zahájila Petra Schöggl z Rakouska (Nestátní subjekt sociální ochrany Vídeň), jež představila model péče o děti prostřednictvím denních matek. Ty se u sebe doma starají o děti jiných rodičů. Tyto denní matky musejí projít schvalovacím procesem, výukou (60 hodin), prověřením bytu a musejí mít zdravotní atest. Splní-li požadavky, mohou doma pracovat jako zaměstnankyně města Vídeň. Denní matka se může starat maximálně o 5 přítomných dětí (včetně svých vlastních), přičemž sama si rozhoduje o počtu dětí, o které se chce starat. Průměr jsou 4-5 dětí, maximálně může mít 7-8 dětí. Náklady jsou odstupňovány podle rozsahu péče, 10 hodin péče měsíčně stojí přibližně 90 euro, 40 hodin 270 euro + náklady na stravu. 1/3 je financována rodiči, 2/3 městem Vídeň.
 

Stephanie Brivio z Ministerstva pro děti, školy a rodiny Velké Británie se věnovala výběru možností péče o děti pro rodiče v Anglii. Vláda přijala desetiletou strategii zacílenou na zvýšení kvality a počtu míst v zařízeních péče o malé děti a především na odstranění chudoby a znevýhodněné situace dětí z nízkopříjmových rodin. Tato strategie předpokládá, že pokud děti ze znevýhodněných skupin navštěvují předškolní zařízení, jejich znevýhodnění oproti ostatním dětem se tím sníží a v budoucnu budou dosahovat lepších výsledků ve škole. Cílem státu v této oblasti dále je, aby rodiče v co nevyšší míře využívali formální péči o děti (tj. registrovanou úřadem OFSTED), neboť péče neformální (tj. ze strany přátel, sousedů a příbuzných) nemusí být tolik spolehlivá. Důležité je, aby péče o děti byla kvalitní, dostupná z místa bydliště, dostupná finančně a poskytována i večer. Vhodné by dále by to, aby péče o děti rodičů s nízkými příjmy, kteří si tuto institucionální péči nemohou finančně dovolit, byla bezplatná.
 

Marián Hošek z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR představil aktuální záměry týkající se podpory služeb péče o děti v České republice. Snahou je preferovat individuální péči před kolektivní a umožnit v tomto ohledu liberalizaci trhu. Ministerstvo navrhuje liberalizovat vázanou živnost „péče o děti do tří let v denním režimu“ a revidovat velmi přísné podmínky včetně vysokých hygienických a kvalifikačních podmínek, které jsou s ní v současné době spojeny. Ministerstvo chce také otevřít prostor pro vzájemnou rodičovskou výpomoc ve formě péče o nejvýše 5 dětí do věku šesti let v domácím prostředí. Rodiče, kteří by tuto činnost vykonávali, by byli registrováni v registru poskytovatelů, zároveň by byli určitým způsobem daňově zvýhodněni. Tato možnost by částečně pomohla řešit nedostatečnou kapacitu jeslí a mateřských škol, nejedná se však o jejich náhradu.
 

V poslední sekci věnované Finanční podpoře péče o děti a možnostem jejího vývoje vystoupil Lukáš Tomko ze Stálé komise pro rodinu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR s prezentací nazvanou „Finanční podpora péče o dítě v zemích EU“. Nejprve zdůraznil, že státy mají 2 způsoby transferu peněz na péči o děti, a to peníze vyplácené klientům (tj. rodičům) a peníze vyplácené poskytovatelům služeb. Následně se detailně věnoval třem formám podpory péče o malé děti v zemích EU.
1) Podpora služeb, tj. kolektivních zařízení. Silná podpora těchto zařízení je ve Francii, Německu a skandinávských zemích, žádná naopak v Jižní Evropě a Irsku.
2) Daňová opatření, která jsou realizována buď formou všeobecného daňového kreditu, nebo zohledňují náklady na zajištění péče o děti formou odečitatelné položky z daňového základu (např. v Německu).
3) Sociální dávky (transfery), mezi něž patří:

  • Dávky mateřské dovolené, které jsou vypláceny ve všech zemích EU, a to ze systému zdravotního pojištění, po omezenou dobu (vždy určitou dobu před a po porodu) a vždy je garantovaná část pro matku.
  • Rodičovský příspěvek, který je vyplácen v 16 zemích EU. Jedná se o odměnu rodiči za osobní domácí péči o dítě, při pobírání je omezen přivýdělek a tento příspěvek je financován daňově. Volba rychlosti čerpání je například ve Francii (a od 1.1.2008 též v ČR a Rakousku), kvóty na čerpání RP (tedy část pro otce) jsou v Německu, Švédsku, Finsku a Slovinsku.
  • Příspěvek na péči, který má umožnit volbu způsobu péče o dítě. Tuto dávku však mají zavedeny pouze 4 země EU (Dánsko, Francie, Irsko a Finsko).

Závěrem uvedl, že všechny země EU se snaží umožnit rodičům co největší svobodu volby a že je nutné mít na paměti zejména nejlepší zájem dítěte.
 

V závěru celé konference byl zařazen politický blok, ve kterém poslanci David Kafka z ODS, Anna Čurdová z ČSSD, Ivana Levá z KSČM, Tomáš Kvapil z KDU-ČSL a Michal Uhl ze Strany zelených prezentovali cíle, které jejich politické strany sledují v této oblasti. Všichni zástupci parlamentních stran se shodli na tom, že důležité je, aby měl každý svobodu volby.
 

Kamila Svobodová, Anna Šťastná


Demografické informační centrum
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum