demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 49609

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
30.04.2008 REPORTÁŽ: Rodinná politika a životní styl rodiny

V pondělí 21. dubna 2008 se v jednacím sálu Senátu PČR konala již VIII. mezinárodní konference o rodinné politice nazvaná Rodinná politika a životní styl rodiny – jak rodiny zvládají rozpor mezi nároky rodinného života a nároky kladenými společností. Konference jsou každoročně organizovány Národním centrem pro rodinu.

Konferenci slavnostně zahájil ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas. Na začátku svého projevu zdůraznil, že v současné době čelíme problému, kdy je otázka rodinné politiky zužována na dvě oblasti, kterými jsou harmonizace práce a rodiny a problematika rodin s malými dětmi. Základním ideovým východiskem pro naše debaty má být dle něj nutnost chránit autonomii rodiny a svobodu jednotlivce, aby si každý mohl zvolit svůj způsob života. Důležitá je též potřeba zvýšit prestiž rodiny a rodičovství ve společnosti, což není pouze úkolem státu, ale roli by zde mohl hrát i občanský, neziskový sektor.

 

Na problematiku rozpadu rodiny poukázala ve svém uvítacím projevu předsedkyně senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Alena Palečková. Paní senátorka upozornila na alarmující otázky vysoké rozvodovosti, nárůstu podílu nesezdaných párů ve společnosti, poklesu sociálního statusu u žen, násilí na ženách, týrání dětí atd. Z těchto důvodů je potřeba orientovat rodinnou politiku především na výchovu k partnerství a rodičovství.

 

První přednášející, Věra Kuchařová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, se věnovala konfrontaci názorů a preferencí týkajících se rodinného cyklu s reálným chováním jednotlivců. Z hlediska přístupu ke studiu životní dráhy i rodinného cyklu je důležitá specifičnost každé etapy s ohledem na proporční rozvržení času, který aktéři věnují hlavním aktivitám – tj. zaměstnání, péči o děti a o domácnost, vzdělávání a dalším mimopracovním činnostem. V tomto kontextu je zajímavá otázka změny časových dispozic v souvislosti s proměnou rodinného statusu a dalších podmínek a okolností (např. uzavření sňatku, narození dítěte, rozvodu či ovdovění).
Hovoříme-li o sférách zaměstnání a rodiny, jsou preference genderově diferencovány, utvářejí se pod vlivem hodnot i aktuální životní situace a zároveň se také vyvíjejí a mění během rodinného cyklu. V preferencích týkajících se celkového uspořádání rodinného cyklu a načasování jednotlivých událostí jsou jak generační, tak genderově podmíněné rozdíly, které jsou v určitých fázích života různě silné – jasně patrné jsou tyto rozdíly v nižším preferovaném i reálném věku pro uzavření sňatku i rodičovství u žen. Dále se jedná například o odlišnosti ve volbě ze dvou obecných strategií plánování rodiny a zaměstnání, kdy především mladé ženy častěji než muži preferují mít děti brzy a zaměstnání se věnovat naplno teprve tehdy, když jsou děti větší a péče o ně není už tak časově náročná (22 % svobodných žen oproti 10 % svobodných mužů).
Do rozhodování o tom, jakým způsobem docílit harmonizace rodiny a zaměstnání, intervenují také externí faktory, mezi nimi mají výrazné místo pracovní podmínky a podmínky zaměstnání obecně. Životní dráha žen je ve velké většině případů specifická přerušením pracovní dráhy z důvodu péče o děti. Z hlediska preferencí převažuje zájem o domácí péči až do 3–4 let (i více) věku dítěte; reálná  doba se pak během posledních 20 let prodloužila nejen vlivem preferencí, ale také vlivem podmínek na trhu práce v souvislosti s opatřeními sociální a rodinné politiky.
Z hlediska pociťované spokojenosti či naopak napětí způsobeného dvojím břemenem (rodinnými a pracovními povinnostmi) zároveň není vyjadřována velká nespokojenost a ani nejsou doloženy očekávané tenze mezi plněním pracovních a rodinných rolí. Pokud však nějaké jsou, závisejí u žen především na délce a flexibilitě pracovní doby, finanční situaci rodiny, počtu závislých dětí a rodinném stavu, přičemž zde se rozdíl projevuje mezi úplnými a neúplnými rodinami.

 

Profesor Tomáš Sirovátka z Masarykovy Univerzity v Brně se v příspěvku (vypracovaném s Helenou Bartákovou) zaměřil na roli sociální politiky v otázce slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Vzhledem k tomu, že politiky harmonizace rodiny a zaměstnání mají za cíl vytvořit vhodný rámec pro realizaci životních plánů rodičů, je nutné položit si otázku, do jaké míry zmíněné politiky vlastně odpovídají preferencím jednotlivců a jejich hodnotovým orientacím. Zaměřil se tedy na tři základní otázky: (1) nakolik jsou v České republice diferencovány preference a hodnotové orientace a reálné strategie slaďování rodinné a pracovní sféry?, (2) které faktory takové diference ovlivňují? a (3) jak těmto preferencím a strategiím lidí odpovídají preferovaná opatření sociální politiky?
Z hlediska představ o uspořádání genderových rolí nacházíme v české populaci orientaci na dva základní modely. Jednak to je preference takového uspořádání, kdy žena vykonává méně náročné zaměstnání než její partner a přebírá větší díl péče o domácnost a děti, druhý z modelů je charakteristický egalitárním přístupem, kdy oba partneři vykonávají stejně náročné zaměstnání a péči o domácnost a děti si dělí rovným dílem. U českých žen je častější egalitární orientace (52 % žen oproti 37% mužů), která narůstá také spolu se zvyšujícím se vzděláním.
Oproti těmto preferencím však stojí každodenní realita, ve které jasně dominuje první zmíněný model, neboť odpovědnost za péči o domácnost a děti leží z větší části na ženách a v porovnání s nimi tráví muži domácí prací a péčí o děti asi třetinu času. Ženy, a především pak vysokoškolačky, tak často vnímají dělbu práce v rodině jako problém a deklarují, že by se jejich partneři měli více zapojit jak v péči o dítě, tak v péči o domácnost.
Z hlediska představ o tom, jakým způsobem by mělo probíhat zapojení ženy na trhu práce, se ukazuje orientace české populace na model déle přerušované kariéry, a to až do 3 let věku dítěte. Také později, v době školní docházky dítěte (dětí), lidé často preferují, aby matka pracovala na snížený pracovní úvazek (mírné rozdíly se projevují v závislosti na vzdělání, i když až do tří let věku dítěte je rozdíl mezi preferencemi žen z různých vzdělanostních skupin minimální).
Preferencím odpovídá reálné zapojení žen na trhu práce - ženy jsou v období, kdy pečují o malé děti (do tří až čtyř let věku), dlouho mimo pracovní trh. Představám naopak neodpovídají reálné délky úvazků, neboť ženy využívají částečné pracovní úvazky jen málo.
Preference české populace ve vztahu k sociální politice jsou orientovány hlavně k finančním kompenzacím za ušlý výdělek žen v době, po kterou pečují o děti, a ke kompenzaci nákladů na výchovu dětí. Dá se tedy říci, že jsou v souladu s již uvedenou tendencí pečovat o děti v rodině a přerušit zapojení žen na trhu práce na delší dobu, ovšem při nerovném rozdělení rolí na pracovním trhu a v rodině.
Podle prof. Sirovátky je v této situaci jednou možností orientovat rodinnou politiku na větší podporou opatření, která by odpovídala egalitárnímu modelu dvou pracovníků/dvou pečovatelů. Toto uspořádání má nejen oporu v obecných preferencích české populace, ale zároveň by změny mohly přispět k celkové změně genderového uspořádání a k tomu, aby rodiny mohly snáze uspořádat své reálné strategie podle svých životních plánů.

 

Vedoucí oddělení pro rodinu a rodinnou politiku mnichovského Deutsches Jugendinstitut paní Karin Jurczyk uvedla, že vzhledem k nutnosti, aby oba partneři vykonávali ekonomickou aktivitu, je v dnešní době velmi diskutovaným tématem nedostatek času v rodinách. Rodiče mají málo času na své děti i na sebe navzájem, přičemž časové problémy nejsou pouze v rovině kvantitativní, ale též kvalitativní. Důležité je rovněž to, aby se časová politika pro rodinu zaměřovala jak na čas v každodenním životě, tak na čas v průběhu celého životního cyklu. Příkladem může být skutečnost, že vzhledem ke zvyšování průměrného věku při narození prvního dítěte narůstá riziko, že lidé nestihnou mít tolik dětí, kolik si původně přáli (čehož může být dokladem kupříkladu současný pokles zastoupení vícedětných rodin ve společnosti). Proto bychom se měli zaměřovat na zajištění takových podmínek, aby mladí lidé mohli realizovat své reprodukční plány podle toho, jak si je původně načasovali. Zároveň je nutné orientovat se na obě pohlaví a nekoncentrovat se pouze na období péče o děti, neboť je třeba mít na paměti i zajišťování péče o starší rodinné příslušníky.

 

Profesor Gerhard Marschütz z Univerzity ve Vídni ve svém příspěvku „Kvalita vztahu a nároky společnosti“ akcentoval důležitost soužití v rodině, tedy v kontextu intenzivních mezilidských vazeb, a zároveň poukázal na obtížnější zakládání rodin v moderních společnostech, jež se stále více diferencují v dílčí systémy. Mikrosystém rodiny jako nepostradatelný dílčí sociální systém je pod vlivem makrosystému společnosti a systému hospodářství, který je veden ekonomickými zájmy. Perspektiva ekonomického systému je však podstatně odlišná od myšlení v rodinách, neboť v nich člověku nejde o maximalizaci vlastních východ, nýbrž o optimalizaci výhod pro všechny členy rodiny. Výkony v rodině nicméně nelze chápat jako soukromou záležitost mužů a žen a musejí být uznávány. K tomu existují 3 formy uznávání:
1.) symbolické uznání – zdůrazňuje důležitost rodiny, ale je jím míněna rodina abstraktní, odtržená od reality
2.) finanční uznání – snaží se prostřednictvím solidarity odstranit nerovnováhu ve smyslu vyšší ekonomické zátěže rodin s dětmi ve srovnání s bezdětnými jedinci, je zde však opomíjeno, že rodiny nelze redukovat pouze na finanční problémy
3.) sociální uznání – v tomto kontextu by měla být rodina postavena na úroveň ostatních systémů
V další části svého příspěvku zaměřil přednášející pozornost na otázku rovnoprávnosti mezi pohlavími. Z etického hlediska jde o koncepci politického jednání, jež se má zaměřovat na poskytnutí stejných možností mužů i žen angažovat se v rodině i v zaměstnání. Činnosti, které jsou brány ženami jako samozřejmost, např. pečovatelství, muži zatím takto nevnímají, což je zapotřebí změnit. Společnost by k tomu měla rodinám utvářet podmínky a ulehčovat jejich existenci. 

 

Odpolední blok konference zahájil profesor Bernhard Laux z Katolicko-theologické fakulty Univerzity v Regensburgu, který svou prezentaci nazvanou „Čas pro vztahy – předpoklady pro solidaritu“ zahájil pojednáním o třech konceptech času. Prvním, ve společnosti dominujícím modelem, je čas kvantifikovaný. Jeho symbolem je bůh Chronos a jedná se o čas měřitelný, jež je třeba koordinovat. Druhým konceptem je čas kvalitativní, čas boha Kaira. V tomto smyslu se jedná především o příležitosti, na které musíme být připraveni, abychom je vhodně využili. Posledním zmíněným konceptem je čas historický, neboli doba Mesiášova, který je pnutím mezi minulostí a budoucností. V moderních pluralistických společnostech dominuje čas hospodářství, odpovídající času kvantifikovanému, dělitelnému, neboť jak se říká, „čas jsou peníze“. Čas rodiny je oproti tomu výrazněji charakterizován kvalitou, neboť pro úspěšnost rodinných vztahů záleží vedle kvantity společného času též na jeho kvalitě. Mezigenerační vztahy a mezilidskou komunikaci nelze odkládat na později, je třeba využít každé příležitosti, která se vyskytne; člověk by měl být tam, kde je ho potřeba. Vztah mezi hospodářstvím a rodinou ovšem není bez napětí a konfliktu – příkladem může být mužský svět práce charakterizovaný nejistotou a ženský svět rodiny, jež je prostředím klidu a bezpečí.
V minulosti nebyla pro většinu obyvatel výdělečná činnost příjemná, ale byla nutností. Naproti tomu byla zabezpečena intenzivní péče v rodině a dodržována tradiční dělba rolí. Tento model, který již dnes ztrácí svoji platnost, nazval přednášející „teplým tradičním modelem“. Oproti tomu v podmínkách společnosti služeb a společnosti intelektuální se mění vztahy, je nutná vyšší míra flexibility a rodina je částečně vytlačována na okraj. Prodávají se služby usnadňující činnosti v rodině (např. služby péče o děti, o seniory apod.) a ekonomicky aktivní rodinní příslušníci tím získávají více času pro výkon v zaměstnání. Cílem vývoje společnosti má být „teplý moderní vzor“ zajišťující vysokou míru solidarity, posilování kompetencí na úrovni jednotlivce a rovnoprávnost mezi muži a ženami (aby muži mohli a především chtěli pečovat v rodině). Rodina si musí v hospodářském světě zachovat svoji autonomii a musí se zvyšovat její postavení.

 

Barbara Fiala z berlínské Federace katolických rodinných svazů přiblížila pohled na rodinu z perspektivy Evropské unie. Předeslala, že pro EU jsou v současnosti prioritní dvě výzvy. První výzvou je realizace Lisabonské strategie, v jejímž rámci mají být překonány genderové stereotypy, podporována zaměstnanost žen a vyšší zapojení mužů do domácích prací. Druhou prioritou je zvládnutí demografického vývoje v Evropě. Pokles počtu obyvatel má výrazný vliv na hospodářský vývoj jednotlivých zemí, z důvodu nedostatku pracovních sil je potřeba využít potenciálu dlouhodobě nezaměstnaných, mladých nedostudovaných osob i starších obyvatel. Důležité je rovněž podporovat solidaritu mezi generacemi, podporovat rovnost pohlaví a utvářet podmínky, aby mohli lidé mít tolik dětí, kolik si skutečně přejí.

 

V posledním příspěvku se profesor Lubomír Mlčoch z Fakulty sociálních věk Univerzity Karlovy věnoval tématu ekonomie rodiny a otázce dopadu ekonomického blahobytu na rodinu a rodinné chování. Uvedl, že primární příčinou dnešní krize rodiny je závislost na spotřebě, která postihuje většinu domácností. Tam, kde nestačí rozpočet rodiny, jde uspokojování žádostivosti cestou zadlužování (o čemž svědčí i vzrůstající zadlužování a stoupající počet exekucí). V konkurenci mezi trhem a rodinou pak rodina prohrává. Předmětem volby se stává počet dětí a ty prohrávají v konkurenci zboží a služeb a jejich stále rafinovanější propagace.
Paradoxem se stává, že ženy deklarují, že by chtěly (a také měly) více dětí, kdyby byly splněny určité podmínky. Zároveň je však blahobyt ve všech rozvinutých zemích daleko vyšší než v době předešlých generací, kdy nebyl počet dětí brán jako otázka ekonomického rozhodování a nepodléhal logice trhu.   
Východisko prof. Mlčoch spatřuje v zabudování morálních závazků a odpovědnosti do ekonomie rodin. Náš západní svět trpí nadprodukcí zboží a ekonomických statků a nedostatkem dobrých vztahů, potřebujeme proto „byznys pozorný rodině“, města, obce i daňový systém pozorný rodině. Ekonomie rodiny představuje náročnou a zároveň perspektivní výzvu pro mladé generace odborníků s cílem zpracovávat nové strategie ve prospěch rodiny. Změna paradigmatu ekonomie jako vědy není zaměřena proti trhu, znamená však, že potřebujeme jiný trh a jiné finance. Imperiální ekonomii by měla vystřídat sociální ekonomie. 

 

Kamila Svobodová, Anna Šťastná

 


Demografické informační centrum
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum