demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 92045

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
18.02.2010 ANALÝZA: Mají české důchody záviset na počtu vychovaných dětí? II.

Příspěvek Martina Holuba z VÚPSV navazuje na 1. část analýzy o možnostech a způsobech zohlednění výchovy dětí v důchodových nárocích rodičů. Text pokračuje v analýze konceptu CPAYG a rozebírá konkrétní předložený návrh jeho realizace v podmínkách ČR. Autor se dále věnuje analýze asignace pojistného.


Návrh finanční skupiny ING

S jedním z návrhů důchodové reformy zohledňující počet dětí přišli v roce 2004 i odborníci finanční skupiny ING Hyzl, Rusnok, Řezníček a Kulhavý. Jejich návrh je podobný návrhům (pro své formální a vědecké nedostatky zamítnutým) důchodové reformy v Německu (viz např. Sinn 1999, 2000, 2001), oproti nim je však rozšířen. Přináší zajímavé myšlenky, které ovšem vycházejí z pro mnohé odborníky nepřijatelných předpokladů, a proto jsou v předložené podobě prakticky nevyužitelné. Autoři se na rozdíl od jiných prací s podobným zaměřením pokusili o ekonomickou kvantifikaci dopadů svých návrhů, kompletní návrh k nalezení zde. Základní myšlenky obsažené v jejich návrhu jsou následující:

Existují dvě zcela legitimní cesty, jak si občan může obstarat finanční zabezpečení na stáří. Oba způsoby mají společné to, že se dělí na fázi investování a na fázi spotřeby, přičemž obě fáze jsou navzájem v úzké korelaci.

První možnost vychází z pojetí zabezpečení ve stáří v tradiční rodině, tj. předpokládá mít někoho (obvykle vlastní děti), kdo se o rodiče ve stáří postará. Autoři návrhu se domnívají, že na stejných principech je vystaven současný průběžně financovaný systém. Takovýto předpoklad je však velmi snadno napadnutelný, neboť opomíjí vývoj průběžně financovaných důchodových systémů, které jsou konstruovány jako (sociální) pojištění. Autoři pak ve svém vidění PAYG důchodového systému chápou děti jako investici (příspěvek) do takového systému. Ale takové chápaní pořízení si dítěte jako investice na stáří je velmi problematické. To snad platilo v tradičním předindustriálním uspořádání rodiny, ne však v dnešním stavu vývoje společnosti. Na jiném místě návrhu však autoři zároveň připouštějí, že „důvody pro menší počty dětí v naší generaci nejsou ekonomické, nejsou jistě ani zdravotní, nýbrž důvodem je změna životního stylu, kterou si lidé sami zvolili“ (Hyzl a kol. 2004), což je v rozporu s pojetím dítěte jako investice – příspěvku do důchodového systému. Tímto příspěvkem je však v tradičním pojetí PAYG důchodového systému zaplacené pojistné.

Druhou možností zabezpečení ve stáří je v průběhu aktivního života našetřit dostatečnou zásobu peněz (majetku), kterou následně ve stáří člověk použije pro financování potřeb této fáze svého života. Autoři, prizmatem chápání dítěte jako investice, pak uvádějí: „velmi zjednodušeně řečeno: nemám-li děti, nemohu očekávat, že se ve stáři o mně postará někdo cizí (imaginární), proto si musím našetřit sám. Požadovat a očekávat v takovém případě důchodovou dávku ze solidárního PAYG systému je totéž, jako by jste požádali někoho úplně cizího, aby vám pravidelně přispíval na váš důchod.“ (Hyzl a kol. 2004) I tato myšlenka je kontroverzní a ne všemi přijímaná. Platila by v novém hypotetickém systému, který by nebyl pojištěním, ale jakýmsi zabezpečovacím instrumentem na stáří. Ve stávajícím systému důchodového pojištění musíme tento argument odmítnout.

Autoři navrhují důchodový systém rozdělit na dvě části - na povinnou průběžně financovanou část a povinnou kapitálově financovanou část. Průběžně financovaná část by měla charakter zabezpečení, kam by přispívali všichni ekonomicky aktivní obyvatelé. Platba by však nemohla mít charakter pojistného, ale šlo by de facto o daň. Důchodové nároky by pak náležely jenom rodičům, kteří vychovali děti. Osoby bez závislých dětí (bezdětní - ať již z jakýchkoli příčin a rodiče ekonomicky nezávislých dětí) by povinně musely spořit do kapitálově financovaného pilíře. Představu autorů znázorňuje následující schéma.

Tab. 1: Schéma navrhovaného důchodového systému

Zdroj: Hyzl a kol. 2004

Problémová místa představené reformy jsou shrnuta níže. Argumenty podporující návrhy CPAYG hovoří v případě současného průběžně financovaného důchodového systému o „solidaritě naruby“, kdy tvrdí, že důchody bezdětných důchodců ze základního systému jsou financovány příspěvky dětí ostatních rodičů a toto nazývají solidaritou rodičů s dětmi s bezdětnými. To však svědčí pouze o nepochopení systému sociálního pojištění tak, jak jej máme nastaven v ČR. Nejenže je český důchodový systém extrémně příjmově solidární (blíže Holub, Šlapák 2008), ale díky institutu náhradních dob (blíže Holub 2004) se v něm explicitně vyskytuje i přímá solidarita bezdětných plátců s plátci, kteří vychovávají děti. Vysoká příjmová solidarita je další, tentokrát implicitní formou solidarity bezdětných s dětmi, vezmeme-li v úvahu předpoklady zastánců konceptů CPAYG. Jedním z předpokladů je, že osoby, které se rozhodly preferovat své vzdělání a nemít děti s ohledem na svou kariéru, mají pak mnohem vyšší příjmy, ze kterých si mohou dovolit platit doplňkové připojištění. Avšak z těchto vysokých příjmů jsou placeny též vysoké příspěvky do základního systému, z nichž jsou financovány současné solidární důchody, tedy i důchody rodičů s dětmi. Další argumentací zastánců konceptu je, že bezdětní nenesou náklady spojené s výchovou dětí. Je však třeba si uvědomit, že všechny v současné době poskytované formy podpory rodin s dětmi financované z daňových zdrojů „kolektivizují“ náklady na výchovu dětí a jsou formou solidarity bezdětných s dětmi. Mezi takové náklady hrazené z daňových prostředků patří kromě tradičních forem podpory rodin s dětmi v systému státní sociální podpory též např. bezplatné zdravotní pojištění pro děti či bezplatně poskytované školství.

Dalším zásadním problémem uvedených návrhů je nepostihnutí všech osob v populaci, jelikož ne všichni jsou účastni důchodového pojištění. Jakým mechanismem by bylo zajištěno, aby rodiče neúčastni důchodového pojištění čerpali výhody spojené s tím, že jejich děti jsou účastny důchodového pojištění?1 Tento problém je mnohem výraznější než v ČR např. v Německu, kde existují odlišná schémata zabezpečení na stáří pro úředníky a OSVČ.

Asignace pojistného
Všeobecně bývá pojem asignace většinou spojován s adjektivem daňová. Již ale samotný koncept daňové asignace je kontroverzní a vzbuzuje nesouhlas řady ekonomů. Základním významem slova asignace je poukaz, převod, postoupení, příkaz věřitele dlužníkovi k zaplacení pohledávky jiné osobě. Daňová asignace pak umožňuje daňovému poplatníku část daně z příjmů poukázat na konkrétní účel - většinou na financování veřejně prospěšných nestátních či neziskových organizací nebo církví. Daňové asignace jsou poměrně novým konceptem podpory neziskového sektoru uplatňovaným v několika málo evropských zemích (blíže viz Klik 2001, Škarabelová 2005). Asignace pojistného na důchodové pojištění ve prospěch rodičů se však v žádné z vyspělých zemí nevyskytuje. Daňové asignace jsou vždy poskytovány právnickým osobám, proto i v tomto ohledu je koncept asignace fyzickým osobám kontroverzní.

Proti daňovým asignacím existuje mnoho argumentů, nejčastěji zmiňovaný je ten z pohledu ekonomické teorie. Z pohledu teorie se daň definuje jako povinná v zákoně stanovená platba do veřejného rozpočtu. Hlavními rysy daně jsou neúčelovost a neekvivalentnost. Avšak koncept asignace právě oba tyto hlavní rysy daně popírá. Dalším sporným bodem v konceptu daňové asignace je její dobrovolnost, která způsobuje porušení principu horizontální spravedlnosti v daňovém systému = tedy neplatí zásada stejný příjem, stejná daň. Ten, kdo se rozhodne možnosti daňové asignace využít, má ve skutečnosti nižší daňové zatížení, neboť část daně asignoval, čímž de facto tato část přestala být daní.

Dalším, tentokrát praktickým důvodem proti zavedení daňových asignací jsou administrativní náklady spojené se správou konceptu daňových asignací. Vzhledem k tomu, že díky povaze daňových asignací jsou vhodné pouze pro přímé daně a v kontextu využití občany pak de facto pouze k dani z příjmů vyvstává v prostředí České republiky otázka, jak by se takový příspěvek v praxi asignoval. Ze zkušeností na Slovensku a z odhadu MF SR se dá usuzovat, že náklady spojené s administrací výběru a přerozdělení asignovaných části daní by mohly být vyšší nežli samotné výnosy asignací pro příjemce asignací.2  Shrnutí těchto argumentů pak vyúsťuje v konstatování, že daňové asignace by znepřehlednily daňový systém a učinily by jej komplikovanějším.

Argumenty proti daňové asignaci jsou platné i pro koncept asignace pojistného. Je dlouhodobě proklamovanou snahou učinit důchodový systém jednoduchým a administrativně nenáročným - s čímž je koncept asignace pojistného v příkrém rozporu. Dále si z pohledu ekonomické teorie neumíme představit koncept, kdy je část pojistného vyvedena mimo jakýkoli systém starobního zabezpečení ve prospěch konkrétních osob. Zavedení asignace pojistného by dále způsobilo výpadky příjmů stávajícího systému důchodového zabezpečení.

Zavedení asignace pojistného jako pronatalitního opatření3 se jeví jako problematické, neboť účinek tohoto opatření pro rodiče by nastal až v době pobírání důchodu, tedy fakticky dlouho po době skutečné výchovy. Autor se ztotožňuje s dalšími odborníky (např. Tomeš 2001) a tyto formy „podpory“ rodin s dětmi odmítá a zastává názor, že když už by existoval celospolečenský konsenzus na podpoře rodin s dětmi, tak by podpora měla směřovat do doby faktické výchovy, kdy je objektivně potřeba.

Zahrnovat asignaci části pojistného či asignaci části daně z příjmů mezi nástroje souhrnně označované jako „formy podpory rodin s dětmi v sociálním pojištění“ se už z podstaty konceptu asignace, kdy jde spíše než o podporu rodin s dětmi o podporu důchodců, jimž právě plynou výhody z asignace části pojištění či daně, jeví nesprávným. Metoda financování části důchodových nároků formou asignace pojistného či daně se dá spíše než podpora rodin s dětmi označit jako jakýsi koncept „ocenění“ dobré výchovy dětí. V konceptu asignace části pojistného či daně jsou totiž peněžní prostředky asignovány rodičům pobírajícím důchod pouze těmi dětmi, které jsou plátci pojistného či daně z příjmů. Existují v podstatě dvě základní koncepce stanovení výše asignované částky, a to buď paušální částkou stejnou pro všechny nebo procentním vyjádřením zaplacené daně či pojistného. V duchu logiky hovořící o asignaci pojistného či daně jako o konceptu ocenění dobré výchovy, pak stanovení asignované částky v procentuálním vyjádření posiluje vztah mezi úspěšností dětí (plátců pojistného či daní) a poskytnutou výchovou. Je ovšem otázkou, do jaké míry je úspěšnost v budoucím životě závislá na výchově. Koncept stanovení asignované části paušální částkou naproti tomu „oceňuje“ spíše celospolečenský přínos dětí jako plátců daní pojistného. Oba tyto koncepty jsou však velmi kontroverzní a naráží na celou řadu problémů.

Dalším sporným místem asignace pojistného tak, jak je navrhována, je případná výplata prostředků asignovaných dětmi rodičům. Diskutované návrhy předpokládají výslednou výši důchodu ze základního systému jako sníženou část v současnosti vypláceného důchodu a příspěvku od dětí. Zde vidím zásadní problém celého konceptu a totiž to, že neexistuje žádná shoda (jednota) mezi pojmem vychované dítě a plátce pojistného. Existuje mnoho důvodů, ze kterých se nutně nemusí z vychova¬ného dítěte stát plátce pojistného (na daném území státu). Nikde není zaručeno, že dítě bude ekonomicky aktivní. Zabránit mu v ekonomické aktivitě mohou jak zdravotní, tak jiné důvody. Může nastat i situace, že se dítě vůbec věku, kdy by mohlo být ekonomicky aktivní, nedožije. Když bychom připustili variantu, že dítě bude ekonomicky aktivní, nemůžeme vědět, že bude ekonomicky aktivní - a tedy platit příspěvky do důchodového systému právě na území našeho státu. A určení výše případných příspěvků je již samo o sobě nereálné. Jak by pak ovšem v konceptu asignace pojistného a při závislosti velikosti důchodu rodiče na skutečně odvedených platbách pojistného jeho dětmi měl vypadat individuální důchodový plán? Těžko chtít po někom, aby bral v úvahu věc tak nejistou, jakou je výše (či dokonce samotná existence) příspěvků na důchodové pojištění jeho dětí. Individuální důchodové plány jednotlivců nelze sestavovat na základě imaginárních příspěvků jeho dětí do důchodového systému v budoucnosti. Taková situace, kdy by byly důchodové nároky do poslední chvíle nejisté, je v povinném důchodovém systému nepřijatelná. Též je nepřijatelné, aby se výše důchodu v průběhu času měnila v závislosti na počtu ekonomicky aktivních potomků a jejich uplatnění na trhu práce. Tím by byl potlačen jeden ze základních smyslů povinného důchodového pilíře - tedy jistoty zabezpečení ve stáří.

Na Slovensku se po neúspěšné zkušenosti s rozlišováním výše pojistné sazby v závislosti na počtu vychovávaných dětí skupina poslanců rozhodla navrhnout koncept asignace části daně z příjmu ve prospěch svých rodičů pobírajících důchod. Podobná myšlenka se objevila i v ČR, kde bylo navrhováno asignovat část pojistného zaplaceného na důchodové pojistné (např. Nečas 2007, Havlíčková 2005). Tato myšlenka byla i součástí volebního programu ODS pro volby v roce 2006. Návrh ODS byl prezentován jako posílení mezigenerační solidarity prostřednictvím bonusu za vychované děti, který by dostávali rodiče od svých dětí. Návrh předpokládal, že by ekonomicky aktivní osoby mohly část odvodů na sociální pojištění poskytnout osobám, které je vychovaly, a zároveň pobírají důchod. Bonus za vychované děti by činil maximálně 10 % z výše měsíčních odvodů plátce bonusu. Tento návrh se však jeví jako problematický, neboť důchodový systém v ČR je charakterizován pojistnými principy, kde příspěvky jsou platbou pojistného. Pokud by část příspěvků na důchodové pojištění byla převedena ve prospěch třetích osob, ztratily by příspěvky charakter pojistného.

V následujícím textu se podrobněji podíváme na slovenský návrh asignace. Na Slovensku bylo navrženo, aby bylo možno část zaplacené daně (maximálně 1 750,- Sk za zdaňovací období) poskytnout jako příspěvek na důchod příjemci, kterým je fyzická osoba, která je poživatelem předčasného starobního důchodu, starobního důchodu, invalidního důchodu, sociálního důchodu podle zvláštního předpisu a je v přímém příbuzenském vztahu s plátcem daně a má bydliště na území Slovenské republiky.

Deklarovaným smyslem tohoto návrhu bylo reagovat na nepříznivou sociální situaci části důchodců a také na snahy vlády SR zvýšit míru mezigenerační solidarity ve společnosti prostřednictvím opatření provedených přes daňovou legislativu.

Návrh předpokládal určení výše části asignované daně pro plátce daně částkou maximálně 1 750 Sk za zdaňovací období. Rodič - poživatel důchodu by mohl být příjemcem poukázané daně od více dětí - plátců daně (1dítě max. 1 750 Sk, 2 děti max. 3 500 Sk, 3 děti max. 5 250 Sk atd.).

Při předložení návrhu zákona bylo argumentováno částečným odstraněním znevýhodnění především rodičů vícedětných rodin, jejichž životní úroveň byla nižší zpravidla i v době péče o nezaopatřené děti a je nižší zpravidla i v době pobírání důchodových dávek.

Odhadované náklady za předpokladu, že by tuto možnost využilo cca 300 000 daňových poplatníků, by byly cca 500 miliónů Sk v jednom rozpočtovém roku způsobené snížením příjmů SR a dále zvýšení výdajů daňové správy ve výši cca 20 miliónů Sk, které by vznikly v souvislosti s poukázáním podílu zaplacené daně (evidence, zpracování).

Ministerstvo financí Slovenské republiky zásadně nesouhlasilo s navrhovanou změnou, kdy ji označovalo jako nesystémovou a nespravedlivou. Ministerstvo financí Slovenské republiky nepovažovalo předložený návrh za sociálně spravedlivý, protože plátci daně s nejnižšími příjmy daň neplatí, a proto by neměli možnost využití daňové asignace. Byli by tak vyloučeni z možnosti podílet se na navrhované mezigenerační solidaritě. Dále považovalo Ministerstvo financí Slovenské republiky uvedený dopad na veřejné finance za výrazně podhodnocen. Podle propočtů Ministerstva financí Slovenské republiky by navrhovaná legislativní úprava mohla v konečném důsledku vést k negativnímu dopadu na daňové příjmy veřejné správy až ve výši 3 mld. Sk.

Ve třetí a zároveň poslední části našeho pojednání o vztahu mezi počtem vychovaných dětí a parametry důchodového systému, která vyjde na našem portálu v následujících týdnech, se budeme zabývat možností závislosti výše pojistné sazby na počtu vychovaných dětí v podmínkách ČR a závěrečnému shrnutí všech zmíněných konceptů.

Poznámky:

1 Vždyť právě na tom je celý koncept „reforem“ důchodového pojištění založen.

2 V návrzích se hovoří a ze zkušeností ze zemí, kde byl koncept daňové asignace zaveden, se asignuje většinou 1 % daně.

3 Autor je na základě poznatků mnoha demografů přesvědčen o neúčinnosti jakýchkoli politických opatření na natalitní plány.

 

Literatura

Klik, S. (2001) Daňové asignace. Informační studie č. 2.071. In: Parlamentní institut, Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny. Praha. Dostupné zde.
Havlíčková, K. (2005) Chceme svým rodičům přispívat na důchod přímo? dostupné zde.
Holub, M. (2004) Analýza nepříspěvkových dob v ČR a doporučení pro jejich sledování a evidenci. Praha: VÚPSV, 2004
Holub, M., Šlapák, M., Kozelský, T., Jahoda, R. (2008) Stanovení rozhodného období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu. Praha: VÚPSV, v.v.i. 2008. 137 s. ISBN 978-80-7416-023-3
Hyzl, J., Rusnok, J., Řezníček, T., Kulhavý, M.(2004) Penzijní reforma pro Českou republiku (inovativní přístup), ING Česká a Slovenská republika, Praha 2004, dostupné zde.
Nečas, P. (2007) Online rozhovor (České noviny 22.6.2007), dostupné zde.
Sinn, H.-W. (1999) The crisis in Germany’s pension insurance system and how it can be resolved, Working Paper 7304, NATIONAL BUREAU OF ECONOMIC RESEARCH, Cambridge, dostupné zde.
Sinn, H. –W. (2000), Pension reform and demographic crisis. Why a funded system is needed and why it is not needed, International Tax and Public Finance 7, 389 - 410
Sinn, H.-W. (2001), The Value of Children and Immigrants in a Pay-as-you-go Pension System: A Proposal for a Partial Transition to a Funded System,Ifo-Studien, Jg. 47, S. 77-94
Škarabelová, S. (2005) Daňové asignace jako nový prvek daňové politiky ČR, Masarykova Univerzita Brno, dostupné zde.
Tomeš, I. 2001. Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost, Praha 2001, Socioklub, ISBN 80-86484-00-9

 

Martin Holub

Autor se problematice důchodů dlouhodobě věnuje.
 


hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum