demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 90736

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
22.07.2011 ANALÝZA: Změny v zákoně o důchodovém pojištění účinné po 30.9.2011

Dne 22. 7. 2011 byl zveřejněn zákon č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon je reakcí na nález Ústavního soudu z března 2010, kterým byl zrušen § 15 nezbytný pro výpočet procentní výměry důchodů. V článku zanalyzujeme, jak se zákonodárci s nálezem vypořádali, jaký bude mít přijatý zákon dopad na výpočet a výši důchodu a jaké další významné změny přináší.

Dne 21.6.2011 byl po poměrně složitém legislativním procesu Poslaneckou sněmovnou přijat zákon 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon připravilo, jako reakci na rozhodnutí Ústavního soudu o neústavnosti úrovně v současnosti používaných redukčních hranic, v průběhu roku 2010 MPSV. V únoru letošního roku jej pak schválila vláda a zákon byl předložen k projednání ve zkrácené lhůtě Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Po jeho schválení byl zákon postoupen Senátu, který ho v předložené formě zamítl a vrátil s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. Sněmovna však námitky Senátu odmítla a zákon v nezměněné podobě schválila. Zákon byl pak předložen k podpisu prezidentu republiky, který však jako nesouhlasné gesto s obsahem zákona a způsobem řešení nálezu Ústavního soudu zákon odmítl podepsat. Jelikož jej však nevetoval, zákon vstoupil v platnost s účinností od 30. září 2011.

Nejdříve by bylo vhodné připomenout, o co v nálezu Ústavního soudu z 23.3.2010 vlastně šlo. Předmětný § 15 zákona o důchodovém pojištění upravuje stanovení výpočtového základu pro určení výše procentní výměry důchodu. Stanoví, že výpočtovým základem je osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje částku první redukční hranice (v současnosti 11 000 Kč). Převyšuje-li osobní vyměřovací základ první redukční hranici, stanoví se výpočtový základ tak, že se částka do výše první redukční hranice počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu přesahující první redukční hranici a nepřevyšující druhou redukční hranici (v současnosti 28 200 Kč) se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu převyšující druhou redukční hranici (až do dosažení stropu pro platbu pojistného – pomyslné třetí redukční hranice) se počítá 10 %. Osobním vyměřovacím základem (OVZ) je pak zjednodušeně řečeno měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (tedy za období, kdy bylo placeno pojistné, počínaje rokem 1986) očištěný o tzv. vyloučené doby, tedy doby, ve kterých nebylo z kvalifikovaných důvodů (např. doby nemoci, péče o dítě, výkon povinné vojenské služby, studium a další) placeno pojistné. Výše procentní výměry důchodu se pak stanoví jako součin počtu let pojištění, koeficientu 0,015 a výpočtového základu (tedy 1,5 % výpočtového základu za každý rok pojištění).

Paragraf 15 zákona č. 155/1995 Sb. byl napaden navrhovatelem u Ústavního soudu na základě již přiznaného důchodu z roku 2006, jehož výše činila 19 % daného osobního vyměřovacího základu (důchod 13 346 Kč, OVZ 68 653 Kč), což navrhovatel nepovažoval za přiměřené hmotné zabezpečení. Dále se navrhovatel domníval, že vzhledem k míře náhradového poměru pro průměrný důchod, která v roce 2004 činila 44 % hrubého průměrného příjmu, jemu přiznaný důchod zakládá naprostou nerovnost jeho osoby k ostatním účastníkům důchodového systému a tuto nerovnost chápal jako nesoulad § 15 zákona č.155/1995 Sb. s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) – „občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele“, neboť se domníval, že zakládá jeho nerovné postavení.

Ústavní soud dal navrhovateli za pravdu, když shledal § 15 zákona o důchodovém pojištění za protiústavní a svým rozhodnutím jej zrušil. Je však nutno podotknout, že Ústavnímu soudu nevadila samotná existence redukčních hranic, jejichž současné nastavení je největší příčinou nízkého náhradového poměru u vysokopříjmových jedinců, nýbrž a právě jenom nastavení jejich výše.

Je pak tedy pochopitelné, že hlavní změnou, kterou námi diskutovaný zákon 220/2011 Sb. přináší, je úprava redukčních hranic v nově definovaném § 15.

Na rozdíl od současné platné právní úpravy (kdy máme de facto 3 redukční hranice – 2 explicitně stanovené a jednu na úrovni stropu maximálního vyměřovacího základu pro pojistné) budou v budoucnu redukční hranice pouze 2, s tím, že druhá redukční hranice bude nastavena na stejné úrovni jako strop pro platbu pojistného. Výpočtový základ se pak bude stanovovat tak, že částka osobního vyměřovacího základu do první redukční hranice se započítá ze 100 % a částka osobního vyměřovacího základu nad první redukční hranicí do druhé redukční hranice se započte z 26 %. K částce nad druhou redukční hranici se nebude přihlížet. Změny dozná i stanovení výše redukčních hranic, které jsou v současnosti stanovovány vládním nařízením. Do budoucna budou redukční hranice stanovovány nikoli jako pevná částka, nýbrž jako procentní část průměrné mzdy. Diskutovaný zákon stanoví, že první redukční hranice bude na 44 % průměrné mzdy (což přibližně odpovídá v současnosti nastavené výši první redukční hranice) a druhá redukční hranice bude na úrovni 400 % průměrné mzdy, což je již zmíněná úroveň stropu pro platbu pojistného. (Zákon o pojistném na sociální zabezpečení stanovuje maximální roční vyměřovací základ – pro platbu pojistného na 48 násobek průměrné mzdy – avšak v důsledku hospodářské krize byl dočasně pro roky 2010 a 2011 zvýšena na 72 násobek). Zejména stanovení druhé redukční hranice představuje významnou změnu, neboť v současné době dosahuje druhá redukční hranice cca 114 % průměrné mzdy.

Aby se zamezilo skokové změně ve výši nově přiznávaných důchodů, byl zvolen model postupného přechodu k novému způsobu stanovení výpočtového základu ve čtyřech fázích, kdy v prvních třech fázích (2011, 2012, 2013) bude první redukční hranice 44 %,  druhá  116 % a třetí 400 % (což odpovídá stropu pro placení pojistného po roce 2011 ve výši 4násobku průměrné mzdy). Od roku 2014 již budou pouze dvě redukční hranice ve výši již zmíněných 44 % a 400 % průměrné mzdy. Způsob stanovení výpočtového základu pak bude v přechodném období následující. Osobní vyměřovací základ do výše první redukční hranice se vždy započte ze 100 %. Částka mezi první a druhou redukční hranicí se v roce 2011 (po 30. září) započte z 29 %, v roce 2012 z 28 %, v roce 2013 z 27 % a v roce 2014 a dále z 26 %. Částka mezi druhou a třetí redukční hranicí bude započtena v roce 2011 ze 13 %, v roce 2012 z 16 %, v roce 2013 z 19 % a v roce 2014 z 22 %. Částka nad 3. redukční hranici se v roce 2011 započte z 10 %, v roce 2012 z 8 %, v roce 2013 z 6 % a v roce 2014 ze 3 %.

Tyto přijaté změny (po uplynutí přechodného období) se pak v praxi projeví ve výši důchodu v závislosti na individuální výši příjmu. Pro jedince, kteří mají příjem pod úrovní první redukční hranice, se výše důchodu nezmění, pro jedince s příjmy vyššími než první redukční hranice a nižšími než cca 131 % průměrné mzdy1, výše důchodu mírně poklesne a pro jedince s příjmy vyššími než 131 % průměrné mzdy se důchody mírně zvýší. Nejvyšší pokles ve výši důchodu pak zaznamená jedinec s příjmem na úrovni právě druhé redukční hranice (116 % průměrné mzdy). Navržená změna byla koncipována tak, aby měla pokud možno neutrální dopad do celkové bilance důchodového systému. Jejím důsledkem bude (pokud by zůstala zachovaná struktura celoživotních příjmů na stejné úrovni jako v roce 2010), že u 8,5 % nově přiznávaných důchodů by se jejich výše nezměnila (jedinci s příjmem nižším než první příjmová hranice), u 81 % nově přiznávaných důchodů by jejich výše mírně poklesla (jedinci s příjmem vyšším než 44 % průměrné mzdy a nižším než 131 % průměrné mzdy) a u 10,5 % nově přiznaných důchodů by se jejich výše zvýšila (jedinci s příjmem vyšším než 131 % průměrné mzdy).

Další významnou a do jisté míry související změnou je změna způsobu stanovení základní výměry důchodu. Zatímco v současnosti nejsou v zákoně č. 155/1995 Sb. stanovena žádná pravidla pro stanovení výše základní výměry (je stanovena absolutní hodnotou), nově je stanoveno, že základní výměra bude rovna 9 % průměrné mzdy. Tím, že budou jak redukční hranice, tak základní výměra navázány na vývoj průměrné mzdy, bude do budoucna pro nově přiznávané důchody stabilizován podíl základní výměry na celkové výši důchodů.

Další změnou, která posiluje princip zásluhovosti, je další prodlužování rozhodného období, ze kterého se zjišťují příjmy relevantní pro výpočet výše důchodu, ze současného cílového stavu 30 let až na celoživotní příjmy. Tohoto stavu bude dosaženo poprvé pro generaci narozených v roce 1967. Nově bude rozhodné období stanoveno jako období, které začíná kalendářní rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu.

V souvislosti se změnami reagujícími na rozhodnutí Ústavního soudu byly též přijaty některé další parametrické úpravy důchodového systému, které by měly přispět k jeho dlouhodobé stabilitě a finanční udržitelnosti. Jako nejzásadnější lze označit další pokračování v nastoleném trendu prodlužování věku odchodu do důchodu a urychlení sjednocení důchodového věku pro muže a ženy, stejně jako odstranění diferenciace věku odchodu do důchodu u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí. Důchodový věk u žen se bude po roce 2018 zvyšovat o 6 měsíců za každý kalendářní rok, což bude mít dopad na ženy narozené po roce 1955. Důchodový věk mužů se bude nadále zvyšovat současným tempem, tedy o 2 měsíce za kalendářní rok. Ke sjednocení věku odchodu do důchodu pro muže a ženy by mělo dojít v roce 2041 (pro bezdětné ženy již v roce 2020), kdy by důchodový věk činil pro jedince narozené v roce 1975 bez rozdílu pohlaví a počtu vychovaných dětí 66 let a 8 měsíců. Nadále se bude věk odchodu do důchodu všem pojištěncům zvyšovat stejným tempem o 2 měsíce ročně až do dosažení hranice odchodu věku do důchodu 67 let pro narozené v roce 1977. Po dosažení tohoto důchodového věku zákon nadále předpokládá další zvyšování důchodového věku bez stanovení horního stropu věkové hranice o 2 měsíce za každý kalendářní rok po roce 2044. Tato úprava vychází z teze, že i přes trvalé zvyšování věku odchodu do důchodu by se naděje dožití se důchodového věku pro dané jedince dle ročníků narození významněji neměnila. Naději dožití se důchodového věku a důchodový věk pro jednotlivé ročníky narození ilustruje tabulka č. 1.

Tabulka č. 1: Naděje dožití se důchodového věku a důchodový věk pro jednotlivé ročníky

Zdroj: Parlamentní tisk č. 277

Takovéto nastavení důchodového věku by mělo v zásadě odpovídat vývoji střední délky života a doba strávená v důchodu by neměla významněji klesnout pod 20 let.

Další změnou, která by měla přispět k větší stabilitě důchodového systému v dlouhodobém horizontu, je zpřísnění podmínek valorizace důchodů, které jsou v novém zákoně jasně stanoveny. Oproti současnému stavu již vláda nebude mít pravomoc rozhodovat o valorizaci svým nařízením, ale valorizace bude probíhat automaticky na základě pravidel stanovených v zákoně.

Poslední významnou změnou, jež má vliv na udržitelnost důchodového systému, je zpřísnění pravidel pro poskytování předčasného důchodu po 31. 12. 2011. Zpřísnění by se týkalo vyšší redukce procentní výměry v období druhého roku chybějícího od přiznání předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku, a to ze současné redukce o 0,9 % za každých i započatých 90 kalendářních dnů na 1,2 %. Pro ostatní období předčasného odchodu do důchodu by se způsob krácení neměnil.

Poznámky
1 Úroveň 131 % průměrné mzdy reprezentuje příjem, pro který by se vyrovnala výše důchodu vypočítaná podle současných a budoucích pravidel (po 1.1.2014) pro hypotetického modelového jedince s příjmem  cca 32 400 Kč – tedy na úrovni 131 % průměrné mzdy a dobou pojištění 40 let.

Literatura
Holub, M. Rozhodnutí Ústavního soudu nemusí nutně znamenat dramatický zásah do důchodového systému. Fórum sociální politiky, 2010, roč. 4, č. 4, s. 16–20.
Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Sněmovní tisk č. 277 (2011).
Zákon č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Sbírka zákonů 2011, částka 78/2011 Sb.


Martin Holub

hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum