demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 194444

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
1.06.2012 REPORTÁŽ: Konference České demografické společnosti

Dne 25. května 2012 se v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze konala XLII. výroční konference České demografické společnosti věnovaná tématu ČR v EU a ve světě: socioekonomické souvislosti populačního vývoje. Z této konference vám přinášíme reportáž.

 

Konferenci zahájil Zdeněk Pavlík s příspěvkem Socioekonomické souvislosti populačního vývoje světa.
Upozornil na dva hlavní časové body v populačním vývoji světa:
1) Přelom 17. a 18. století – začíná se demograficky jednotný svět rozdělovat na země rozvinuté a rozvíjející se, zároveň některé země nastoupily cestu demografické revoluce – globální revoluce moderní doby - procesy se vzájemně podporovaly a ovlivňovaly, změna extenzivního způsobu demografické reprodukce ve způsob intenzivní. O rozvojových zemích se v té době moc neví (nebyly známy žádné přesné počty obyvatel). Demografická revoluce rozvinutých zemí začala v západní Evropě (Anglie, Francie) a trvala různou dobu, rozdíl mezi úrovní porodnosti a úmrtnosti byl mezi jednotlivými zeměmi různý; končí v polovině 20. století po 2. světlové válce.
2) Polovina 20. století, kdy začínají do procesu demografické revoluce vstupovat rozvojové země. V rozvojových zemích se snížila úroveň úmrtnosti, ekonomický rozvoj však byl složitější. Dochází k ohromnému početnímu nárůstu populace – populační exploze.
V roce 1960 žily na světě 3 miliardy obyvatel, v roce 1999 bylo dosaženo počtu 6 miliard obyvatel na světě, tj. došlo ke zdvojnásobení za 30 let. V roce 2012 došlo k nárůstu na 7 miliard a do roku 2025 se předpokládá nárůst na 8 miliard obyvatel na světě. V současné době činí roční přirozený přírůstek 83 milionů obyvatel (1,17 %), přičemž ročně se rodí 139 milionů dětí.

 

První blok konference se zaměřoval na dlouhodobé trendy. Jitka Rychtaříková v něm vystoupila s prezentací Demografická trajektorie České republiky v rámci regionu EU.
Historické trendy demografické reprodukce – lokalizace zemí kolem roku 1930 (dle ukazatelů úrovně úmrtnosti a porodnosti) – české země patřily k zemím, v té době demograficky pokročilým, tj. s nižší úmrtností, nízkou plodností i přirozeným přírůstkem.
Předválečná diferenciace: Evropské země se lišily fází demografické revoluce, významnou roli měla úmrtnost a její regionální diferenciace, Německo a Francie si byly demograficky blízké, České země již měly relativně nízkou úroveň plodnosti.
Po druhé světové válce – mezník polovina 60. let, kdy se začala dělit Evropa na dva politické modely, které se však blížily demo-geografickému modelu předválečného období. V roce 1980 se dělí Evropa na dva politické i demografické modely – „Východ“ vs. Západ“, s ČR na „Východě“.
Demografická lokalizace zemí v roce 2010 – ČR má sice nižší úroveň úmrtnosti, ale velmi nízkou úroveň plodnosti i přirozenému přírůstku, což dnes není znakem vyspělosti.
Současná diferenciace na demografické bloky: úmrtnost zůstává významnějším diferenciačním faktorem než plodnost, ČR sice přešla do tábora zemí s delší délkou života, ale současně patří i k populacím s velmi nízkou plodností.
Další část příspěvku byla věnována otázce korelace mezi vírou ke své zemi a demografickou reprodukcí: zda víra ve svou zemi a pocit, že se v ní dobře žije, má vliv na plodnost? Kdo je rád ve své zemi, je i rád v EU a cítí se důležitý. Otázka, zda má více dětí? Současný svět přináší více možností, voleb, ale i nejistot. Moderní antikoncepce umožňuje téměř dokonale ovlivňovat reprodukci. Vedle nejistoty ze ztráty zaměstnání nebo partnera i obecně nevíra ve společnost může ovlivňovat rodičovské plány. Výsledek na základě analýzy: spokojenost je rovněž stimulátorem plodnosti.
Závěry: V meziválečném období se země značně lišily svými demografickými parametry, ČR patřila svými demografickými parametry spíše na západ. V osmdesátých letech byl dokončen a stabilizován „východoevropský demografický model“ charakterizovaný vyšší úmrtností i plodností, ČR se zařadila definitivně do typu reprodukce typu „Východní Evropa“. Politické změny roku 1989 přinesly o něco později i změnu demografických parametrů v ČR, shodou okolností od roku jejího vzniku, tj. 1993. Obyvatelstvo ČR příliš nevěří ve svůj stát, v EU ani v sebe.


Klára Hulíková navázala příspěvkem Vývoj intenzity úmrtnosti z hlediska její backgroundové a senescenční složky ve vybraných státech během 20. a na počátku 21. století.
2 základní složky úmrtnosti:
1. Backgroundová složka úmrtnosti – úmrtnost nezávislá na věku (konstantní) – náhodná úmrtí, nehody a náhody
2. Senescenční složka – úmrtnost závislá na věku (roste s rostoucím věkem jedince)
Předpokladem je vyjádření intenzity úmrtnosti pomocí parametrické funkce a možnost formálního oddělení představených dvou složek. Nejvýznamnější autoři: Gavrilov a Gavrilova, Bongaarts.
Základním důvodem této dekompozice je to, že je možné složky studovat samostatně a jednotlivé složky tak mohou být snáze odhadnutelné do budoucna.
Otázka: Jak se liší průběh obou složek úmrtnosti ve vymezených skupinách států? Postkomunistické země a „ostatní“ země – až do 60 let byl vývoj senescenční složky ČR a „ostatních“ zemí velmi podobný, od 60. let dochází k rozrůznění této složky úmrtnosti. U backgroundové složky není vývoj tak odlišný, ČR se od „ostatních“ států příliš neliší.
Závěry: ČR jako zástupce post-komunistických zemí se začala ve vývojovém trendu  úmrtnosti od vyspělých zemí odlišovat až v 60. letech, a to především ve vývoji senescenční složky. Backgroundová složka má specifický vývoj podle pohlaví. Trend obou složek je relativně předvídatelný, čehož je možné využít v dalších analýzách a v oblasti prognózování.

 

Následovalo slavnostní předání Ceny prof. Šauera, kterou ocenění obdrželi za své dosavadní publikační a další odborné aktivity v oboru demografie. Na 1. místě se umístila Anna Šťastná, na 2. místě Markéta Pechholdová a na 3. místě Branislav Šprocha.


Druhý blok konference byl věnován rozdělení světa po druhé světové válce. Olga Sivková z PřF UK představila problematiku populačního stárnutí a socioekonomického vývoje ve světě po roce 1950. Dlouhodobé vývojové trendy po roce 1950 manifestující se především v demografickém stárnutí jsou často diskutovány vzhledem k jejich dopadům na důchodové a zdravotní systémy, ale také v souvislosti s pozitivními trendy prodlužování věku člověka a zvyšování věku prožitého v dobrém zdravotním stavu.
Populační stárnutí je fenoménem 20. století a týká se všech zemí, což však neznamená, že je ve všech zemích vývoj identický. Za posledních 70 let byl zaznamenán výrazný početní nárůst světové populace, ale zatímco v průběhu těchto let zůstává poměrně konstantní podíl dětské složky, došlo k výraznému nárůstu podílu osob starších 65 let z 5% v roce 1950 na 8 % v současné době a podle projekcí OSN se zvýší až na 22 % v roce 2100. Nejvyšší průměrná roční míra růstu přitom bude u populace ve věku 85 let a více. V roce 2050 bude 49 % zemí mít podíl populace starší 60 let vyšší než 30 %. Stárnutí přitom výraznou měrou zastihne vedle vyspělých zemí také rozvíjející se ekonomiky (např. Spojené Arabské Emiráty, Hongkong aj.). Dlouhověkost je přitom úzce spojena s ekonomickou vyspělostí země.

Tomáš Fiala a Jitka Langhamrová z Katedry demografie Vysoké školy ekonomické se zaměřili na vývoj demografické struktury obyvatelstva v zemích Evropské unie. Vycházeli z prognózy Eurostatu do roku 2060, která předpokládá sbližování demografického vývoje v jednotlivých evropských zemích, především růst střední délky života (v současné době jsou rozdíly ve střední délce života mužů mezi zeměmi s nejvyšší a nejnižší úrovní více než 10 let, prognóza počítá s rozdílem menším než 5 let v roce 2060 u mužů a u žen maximálně 3 roky ze současných 8 let), snižování plodnosti v zemích s nejvyšší úrovní plodnosti a naopak nárůst plodnosti v zemích s nízkou úrovní. U migrace bylo v prognostických výpočtech uvažováno rovnoměrné migrační saldo a snížení migračního přírůstku u zemí, které mají v současné době velký migrační přírůstek. Výsledkem tak bude ve všech zemích kladné migrační saldo úměrné velikosti populace.
Předpokládaný vývoj předproduktivní složky populace předpokládá pokles jejího relativního zastoupení v populaci a zaměříme-li se na postavení ČR v rámci ostatních evropských zemí, tak za 50 let by měla ČR patřit do skupiny zemí s podprůměrným podílem osob v předproduktivním věku, naopak všechny Skandinávské země budou mít tento podíl nadprůměrný. ČR má v současné době nadprůměrný podíl osob v produktivním věku (díly výraznému poklesu porodnosti od poloviny 90. let 20. století a tím poklesu podílu předproduktivní složky), předpokládá se ovšem následné snížení a ve výsledku tak země, které mají v současné době nadprůměrné podíly osob v produktivním věku, budou mít za 50 let podíl podprůměrný, neboť se zde projeví dopady výrazného poklesu porodnosti a tedy velikosti generací, které v té době již dospějí. Naopak Skandinávské země, kde je rovnoměrnější populační vývoj a nedochází k výrazným výkyvům porodnosti, budou mít za 50 let nadprůměrný podíl osob v produktivním věku v porovnání s ostatními státy.
Ve všech zemích se očekává plynulý nárůst podílu osob v postproduktivním věku (65+), ve Skandinávských zemích bude nárůst mírnější, vysoký nárůst naopak vykazují postkomunistické země (baby boom zde byl později) a Německo, které budou za 50 let patřit k zemím s nejvyšším podílem osob postproduktivního věku v populaci.

Luděk Šídlo, Jiřina Kocourková a Martin Novák z PřF UK představili porovnání podobností a odlišností demografické reprodukce v Evropské unii (EU 27) a USA. Zabývali se jak celkovými trendy, tak jejich vnitřní diferenciací mezi jednotlivými stálý. Trendy vývoje počtu obyvatel jsou od poloviny 20. století v obou oblastech stejné, ale do budoucna se počítá se stagnací počtu obyvatel v EU a naopak nárůstu počtu obyvatel v USA. V USA má dominantní vliv přirozený přírůstek, v Evropě se na celkovém růstu obyvatel v posledních letech výrazněji podílí migrační přírůstek. Tato vnitřní diferenciace bude mít vliv na budoucí vývoj. Do budoucna tak hlavním tahounem vývoje obyvatelstva EU bude migrace, v USA přirozený i migrační přírůstek.
V USA nastal výrazný pokles plodnosti pod úroveň prosté reprodukce v 70. letech, ale v posledních 20 letech je úroveň stabilizovaná okolo hranice 2,1 dítěte. Naopak v zemích EU byl pokles úhrnné plodnosti pozvolnější, ovšem již třetí dekádu se úhrnná plodnost pohybuje pod hranicí 2,0. V USA je těžiště plodnosti soustředěno do nižšího věku, dominantně okolo 25. roku věku, naopak v EU se plodnost soustřeďuje především okolo 30. roku věku. USA mají v porovnání s EU po celé sledované období od poloviny 20. století výrazně nižší průměrný věk matek při narození dítěte. Základní determinanty vyšší plodnosti v USA jsou především vyšší intenzita rození dětí u matek do 25 let a zároveň nižší variabilita uvnitř USA než v EU 27, kde se projevují dopady geopolitického rozdělení a následných změn posledních 20 let.
USA jsou výrazně homogennější také v naději dožití při narození, variabilita v EU je výrazně vyšší. V rámci EU docházelo k poklesu kojenecké úmrtnosti a v posledních letech je tak kú nižší než v USA, což je dáváno do souvislosti s vyšší kojeneckou úmrtností v černošské populaci. Hlavní rozdíly v naději dožití a její stagnace v USA jsou vysvětlovány především faktory: kouření, dostupnost zdravotní péče (nevyrovnanost jednotlivých oblastí co do dostupnosti péče), prevalence obezity výrazně vyšší než v ostatních vyspělých zemích. V rámci USA dochází k diferenciaci úmrtnosti také v důsledku zastoupení jednotlivých ras v jednotlivých státech USA (je s tím spojeno i sociálně ekonomické postavení obyvatel a dostupnost zdravotní péče). V Evropě je diferenciace způsobena opět především geopolitickým rozdělením světa po 2 světové válce a s ním souvisejícím odlišným vývojem lékařské vědy a technologických možností (např. tzv. kardiovaskulární krize východu).

Poslední část konference se zaměřila na současnou diferenciaci světa. Dagmar Dzúrová, Ladislav Csémy a Ladislav Kážmér představili současnou diferenciaci zdravotně rizikového chování mládeže v zemích EU a v České republice. Hlavní kategorie zdravotně rizikového chování mládeže byly definovány jako: kouření cigaret, konzumace alkoholu a drog, rizikové sexuální chování, nevhodná výživa, nedostatek fyzické aktivity, úrazy. Autoři se ve svém příspěvku zaměřili na první dvě oblasti, které byly mezi mládeží zkoumány v rámci mezinárodního šetření ESPAD 2007 zaměřeného na studenty ve věku 16 let.
Teorie problémového chování předpokládá, že každé chování vychází z interakce 3 systémů – systému chování (konvenční a problémové chování – normy), osobnostního systému (trvalé charakteristiky, motivační struktura – hodnoty, přesvědčení, struktura řízení osobnosti) a systému prostředí (blízké – mikroúroveň, individuální vzory chování; vzdálené, mikroúroveň - síť širších společenských vazeb a sítí).
Podle údajů WHO o konzumaci alkoholu u dospělých (15 let a více) se ČR s hodnotou 15 litrů čistého alkoholu zkonzumovaného během jednoho roku řadí na špici ve spotřebě alkoholu, neboť v celé EU dělá tento přepočtený objem 10-11 litrů čistého alkoholu. 16ti letá česká mládež pak v roce 2007 zaujala nejvyšší pozice v rámci sledovaných zemí. Více skleniček alkoholu při jedné příležitosti nekonzumovalo v průběhu měsíce pouze 48 % 16ti letých Čechů, zatímco 55 % mladých v EU.
U kouření je situace velmi podobná, ČR se opět umisťuje na čelních místech a nedochází zde v průběhu let k přílišným změnám (mezi roky 2003 a 2007). V ČR pouze 60 % studentů ve věku 16 let uvedlo, že jsou nekuřáci, v zemích EU je tento podíl 70 %. Česká mládež zároveň kouří více cigaret než mládež v ostatních zemích. Marihuanu neužívá dle výzkumu pouze 65 % mládeže v ČR ale okolo 85 % v ostatních evropských zemích.
ČR tak vykazuje nízký podíl mládeže bez rizikového chování a v tomto je zcela atypická v rámci EU. Analýzy ukazují, že vnímání rizikovosti chování má u české mládeže zcela odlišnou funkci než u evropské mládeže, vztah je mnohem slabší než u evropské mládeže a neplní tak protektivní funkci. Preventivní apely na rizikovost látek tak budou méně účinné a je třeba hledat jiné cesty, které by mládež akceptovala.

Jiřina Kocourková a Boris Burcin připravili příspěvek věnovaný asistované reprodukci v ČR v evropském kontextu. V kontextu snižování úrovně porodnosti a posunu reprodukce do vyššího věku si autoři kladli otázku, zda má asistovaná reprodukce demografický potenciál a jak se podílí na zvýšení úrovně plodnosti, případně u jakých věkových skupin, a zda přispívá k formování modelu pozdní plodnosti.
V roce 2006 se v ČR z asistované reprodukce narodilo téměř 3,5 % ze všech narozených dětí. Nejvyšší plodnost z asistované reprodukce je mezi věkem 29 – 36 let.  Přestože mezi roky 1997 a 2006 výrazně zestárla věková struktura rodiček, věková struktura žen, které podstoupily asistovanou reprodukci, se nezměnila. Česká republika tak vykazuje v porovnání s ostatními státy mladší věkovou strukturu žen, které využily asistovanou reprodukci. Odráží se zde řada faktorů, především pravidla léčby a mezi nimi to, do jakého věku se léčba hradí a kolik se hradí cyklů. V ČR jsou tato pravidla nastavena tak, že motivují ženy podstoupit asistovanou reprodukci co nejdříve.
Nepotvrdilo se tedy, že by rozšíření asistované reprodukce přispívalo k prohlubování modelu pozdní plodnosti, důvodem může být i to, že s věkem poměrně rychle klesá úspěšnost asistované reprodukce. Nejvyšší podíl dětí z asistované reprodukce se tak nerodí v zemích s velmi pozdní plodností, ale naopak v zemích s plodností koncentrovanou v nižším věku.

Na závěr konference představil Martin Koňařík prognózy vězeňských populací. Seznámil tak posluchače s jednou z možných aplikací demografických prognóz a jejími způsoby výpočtu. Prezentace byla o to zajímavější, že v České republice se na rozdíl od řady vyspělých zemí takovéto prognózy nesestavují a to především proto, že česká data v současné době neumožňují použití nejpokročilejších prognostických metod.


Prezentace z konference jsou pro zájemce dostupné na stránkách České demografické společnosti.


Anna Šťastná, Kamila Svobodová


Demografické informační centrum
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum